Zora Novická

„V šedesátém osmém jsem odjela do Stuttgartu, protože jsem chtěla dělat mineralogii, petrografii a pak přejít na gemologii. Což, víte, co je gemologie? Je to nauka o drahejch kamenech. Pak jsem vlastně tam začala studovat na univerzitě, ale v šedesátém osmém sem vtrhly ty takzvaný vojska Varšavský smlouvy. Já jsem myslela, že už jsem měla zadanou diplomku, že tam budu študovat, ale máma mi psala zoufalý dopisy. Ona se totiž hrozně bála, ona pamatovala ty perzekuce, co jsme zažili za komunistů, to nebyla sranda. Ono třeba v noci vám tam vtrhlo deset vojáků, postavili nás ke zdi a teď prohrabali celej barák. Co hledali, ví bůh. Takže máma se bála a psala mi: ‚Sestru vyhodili z vejšky a já už to nechci podruhý zažít.‘ No, tak jsem se v šedesátém devátém vrátila, dodělala jsem diplomku, skončila jsem a v sedmdesátém jsem nastoupila tady na uranovej průzkum.“