Arnošt Obrusník

* 1939

  • „Byla taková jednoduchá, obyčejná výroba. Švábi už byli odklizeni, oni dobře věděli, kdy se mají schovat. No ale když bylo z pátku na sobotu více práce a začalo se o hodinu dříve, tak jsme je vždycky nachytali. Rozsvítili jsme a těch švábů tam bylo hodně. Maminka vždycky říkala: ‚Synku, synku, jak přijdeš z pekárny, všechno oblečení nechej na dvoře. Já to musím zkontrolovat, jestli tam není nějaký ten šváb zalezlý.‘ V těch šatech. To bylo v každé pekárně.“

  • „To bylo samé střílení. Němci ustupovali a sovětská armáda je tlačila do lesa a tam padlo mnoho těch vojáků, kteří byli zakopaní. V roce 1947 došlo k exhumaci. Tak museli lidé z vesnice tu práci udělat. Nafasovali flašku rumu a bez rukavic je museli tahat ven, dávat do dřevěných rakví a koňským povozem se to vozilo do Opavy. Ráno vyjeli a odpoledne se s koňmi vraceli. Nesnesitelný zápach po vesnici. Ti němečtí vojáci se vůbec nevytahovali ven, jich tam padlo strašně moc. Ale to číslo asi není dobře známo. Přes stovku.“

  • „Nemohli jsme být doma, protože z našeho rodinného domku udělali štáb velitelství, tak jsme museli jít všichni k sousedům do sklepa. Najednou jak ta fronta přišla, tak [jeden] takový trošku šikmooký [voják] dostal telegram, že mu padl syn ve válce. Byl trošku v podnapilém stavu, tak zastřelil psa, který na něho hodně štěkal. Ten pes byl asi špatně střelený a hrozně vyl. Vytáhl nás všechny ze sklepa a říkal: ‚Ty jsi německý voják, my vás všechny postřílíme!‘ Všichni jsme museli nastoupit do řady na dvůr a on nám vyhrožoval se samopalem. No ale ten pes, když tak hrozně vyl, tak z našeho rodinného domku přes zahradu přiběhl jeden český důstojník a zabránil tomu.“

  • Full recordings
  • 1

    Opava, 08.07.2024

    (audio)
    duration: 02:04:34
    media recorded in project Slezsko: Paměť multietnického regionu
  • 2

    Ostrava, 15.07.2024

    (audio)
    duration: 02:07:07
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nedívej se! křičel na mě otec

Arnošt Obrusník na učňovské škole oboru pekař v Hladkých Životicích v roce 1954
Arnošt Obrusník na učňovské škole oboru pekař v Hladkých Životicích v roce 1954
photo: Archiv pamětníka

Arnošt Obrusník se narodil 21. září 1939 ve Strahovicích na Opavsku jako třetí z pěti sourozenců. Otec se v roce 1945 vrátil z války bez pravé ruky, o kterou přišel v Bělorusku. Při největších bojích v obci se ukrývali u sousedů ve sklepě, neboť v jejich domě si zřídili Sověti velitelství. Opilý voják je však vyhnal ze sklepa, namířil na ně samopal a hrozil, že je postřílí. Jiný voják zastřelil strýce, který utíkal z hořícího sklepa. Díval se, jak do lesů utíkali němečtí vojáci a Sověti do nich stříleli. Mrtvé vojáky museli místní občané exhumovat a vyvážet z obce na povozech. V padesátých letech rodina odevzdala do JZD svá pole a krávu. Pro chléb chodil pamětník s potravinovými lístky k pekaři Macoškovi a chtěl se stát po jeho vzoru pekařem. Na vojně v Třeboni musel vařit pro 3000 vojáků, ačkoliv se nevyučil kuchařem. Celkem prošel třicet devět pekáren z jedenapadesáti v okrese Opava. Aby mohl zastávat vedoucí funkce, vstoupil v první polovině osmdesátých let do komunistické strany. Na starost dostal dohled nad citlivými dokumenty podléhajícími státnímu tajemství na sekretariátu OV KSČ v Opavě. Po sametové revoluci se stal prvním podnikatelem v okrese. V roce 2024 žil v Kozmicích.