Pavla Paloušová

* 1958

  • „Chodili jsme k Juliu Tominovi na takový filozofický semináře jednou za 14 dní nebo já už nevím, jak často, a jednou tam takhle vlítli a úplně všechny sebrali, všichni jsme šli na cépézetku, cela předběžného zadržení. Bylo nás tam asi šest na cele – a teď nám tam chtěli dát naši Markétu. Já jsem řekla, že tady už není postel – a Markéta, že se nějak zmáčkneme. Takhle široký ty lehátka, že jo, jsem říkala: ,No, to nevím teda, to asi nepůjde.‘ A Markéta pak na mě byla vlastně naštvaná, ale byla zase s nějakejma jinejma kamarádkama vedle. No, a prostě po 48 hodinách všechny pustili a nechali tam jenom mě samotnou na cele a nechali mě tam další, oni to mohli prodloužit na 96 hodin, tak mě tam nechali prostě a pak mě vykopli. Ani jednou jsem nebyla u výslechu.“

  • „Měli jsme ho [Ivana Martina Jirouse] strašně rádi, on se nám hrozně věnoval potom, když už tam bydlel. To bylo takový zvláštní, že prostě táta žil s tou Věrou, že jo, měl s ní syna Tobiáše, na toho Jakub náš dost žárlil. A máma byla nějakou dobu s tím Martinem Jirousem. Ale byl fakt skvělej. Buďto jsme na víkend jezdili na nějaký ty baráky, kam se odstěhovali některý lidi z Prahy, jako že prostě budou žít jako na venkově. Hlavně, když jako třeba měli děti, jako ty Parkanovi nebo Princovi a další.“

  • „Co teda strašně na mě zapůsobilo, tak bylo, když se upálil Palach.“ – „To jste vnímala?“ – „To jsem vnímala. Byli jsme i, jak byla vystavena ta rakev před Karolinem, tak jsme šli s mámou v tom průvodu. Jako my větší. Nebo nevím, jestli měla i kočárek, nevím. Strašně jsem to vnímala, Kryla, že jo, jsme furt poslouchali. To jako člověk fakt brečel.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.01.2021

    (audio)
    duration: 02:53:39
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 06.05.2024

    (audio)
    duration: 01:45:59
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 10.06.2024

    (audio)
    duration: 01:10:52
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Vždycky jsme byli trochu divná rodina

Pavla Paloušová, Praha, 2024
Pavla Paloušová, Praha, 2024
photo: Post Bellum

Pavla Paloušová, rozená Němcová, se narodila 4. října 1958 v pražském Podolí jako třetí dítě Dany a Jiřího Němcových. Vyrůstala v početné, devítičlenné rodině. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila v obci Studená v jižních Čechách. Nedlouho po 21. srpnu 1968 rodina odjela do Rakouska. V listopadu téhož roku se však rozhodli vrátit. Byt její rodiny v Ječné ulici se v následujících letech stal centrem disentu a undergroundu. V roce 1974 nastoupila na gymnázium, jako poslední ze sourozenců jí režim dovolil vystudovat střední školu. Po maturitě v roce 1978 podepsala Chartu 77, jejímiž signatáři byli i její rodiče. Nebylo jí umožněno pokračovat v dalším studiu, ačkoliv o to moc stála. V dalších letech pracovala nejčastěji jako uklízečka, měla problémy si zaměstnání udržet. Roku 1981 se provdala za Martina Palouše. Prožila mnoho výslechů, při kterých odmítala vypovídat. Roku 1987 a 1989 manželé adoptovali chlapce a dívku. Po sametové revoluci rodina několikrát pobývala v USA. V roce 2024 žila Pavla Paloušová v Praze.