Hana Páníková

„Začala jsem chodit do baletu, já jsem chtěla být odmala baletka. Tehdy jsme dostali lístky do divadla pro rodiče zdarma, tehdy to vedl mistr Němeček, Elvíra Němečková, Kydlíček [baletní mistr Miloslav Kydlíček] tam chodil, v Malém divadle jsme cvičili. Moje máti byla tehdy poprvé v divadle a byla šokovaná, že mě nevychová, abych lítala po pódiu jako nahá děvka, takže zákaz. Ono se to platilo, ty hodiny byly drahý, tedy nechci to přehánět, ale myslím, že stály třicet korun. Tak jsem přestala chodit, potkala jsem mistra Němečka ve městě a on říkal: ‚Co že nechodíš?‘ Já jsem říkala, že maminka mi nechce dávat peníze, a on povídá: ‚Ty platit nemusíš.‘“

„Vzpomínky na dětství mám pěkné, my jsme bydleli napřed v sedmé ulici, pak jsme dostali větší byt do osmé. Byla před námi pumpička, byla tam předzahrádka a altánek, ve kterém jsem měla hračky včetně loutkového divadla. V osmé ulici bydleli také Zýkovi a Láďa Zýka shodou okolností, když jsem pak jezdila na ty rekonstrukce, tak byl v Povrlech se mnou. Tak mi dělal bodyguarda, říkal montérům: ‚Zkuste si něco na Hanku, to je moje kamarádka...‘“