Rudolf Papík

* 1935

  • „21. srpen jsem prožil v Pardubicích a ráno jsme se probudili do dunění letadel. Přijel jsem do práce, tam byl velký rozruch, bylo to u trati. Brzy byl hlášen vojenský vlak na Prahu, tak my takzvaní trakčáci jsme se začali domlouvat, co s tím uděláme. Jedna parta odjela v montážním voze na Opočínek nebo k Opočínku, kde byla měnírna a naproti energetická rozvodna, ze které bylo stovkové napájení té měnírny. Tam zůstali stát a údajně dělali prohlídku vedení, aby bylo všechno v pořádku. Když ohlásili po drážním telefonu, že vlak už je v Pardubicích, tak hoši neváhali, aby vylepšili situaci, tak provedli něco – věděl jsem o tom, ale nezúčastňoval jsem se toho přímo – takovou jakousi sabotáž. Prasklo vedení, které je na každém kilometru napínané 750 kilovým závažím. Došlo k poruše a trolej spadla na koleje. To způsobilo zkrat, výpadek napětí, takže vlak se zastavil někde za Pardubicemi.“

  • „Narazil jsem na nějakého soudruha Dandu, který byl také tzv. politruk. To bylo nazvané ‚pro účely politické‘, ‚náčelník pro účely politické‘. A najednou říká: ‚Soudruhu, to si představuješ moc jednoduše. Ty nejsi vyučený.‘ Že jsem byl rok v učení. Někteří tam byli už po dvou letech vyučení. ‚Za jedno. A za druhé nemáš…‘ Dokonce myslím že byla šestiměsíční zkušební doba u dráhy, dnes je tříměsíční, kde mohou obě strany rozvázat [pracovní poměr] a odejít, tam to bylo šestiměsíční. Říká: ‚To uvidíme, když tak až po zkušební době.‘ A hned mne zpovídal, jak je to se mnou, jestli jsem ve straně, jestli jsem v církvi. Říkám: ‚Jsem katolík, jsme katolická rodina.‘ – ‚No to snad ne! A nemíníš se toho zříct?‘ Povídám: ‚To zatím ne. Pohřbil jsem bratra, [měl] pohřeb v kostele. Byl jsem pokřtěný v kostele. Rodiče na tom zakládají, to by asi nedovolili.‘ – ‚Tak to si ještě rozmyslíš.‘“

  • „Někdo vystřelil na kolonu odcházejících [Němců], vystřelil z věže kostela – jenom jeden výstřel, ale mířený do… Těžko říci, jestli to chytil [někdo] z těch ustupujících Němců, ale došlo k tomu, že kolona zastavila. Jestli tam bylo v tu dobu nebo jestli tam na to dělo čekali? Prý postavili dělo hned u silnice. Tam je náměstí hned od silnice mírně do kopce a na konci náměstí je kostel, vedle fara a škola. Moderní škola postavená za první republiky a fara téměř u kostela. Jen se přešlo z fary do kostela postranním vchodem. A následek toho výstřelu bylo, že postavili dělo a namířili na věž kostela a tu věž snad jedním výstřelem nebo dvěma, nevím, zbourali.“

  • Full recordings
  • 1

    ED Praha, 14.01.2022

    (audio)
    duration: 02:07:33
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    ED Praha, 11.03.2022

    (audio)
    duration: 02:01:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    ED Praha, 01.04.2022

    (audio)
    duration: 02:29:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Každá trampota má svou mez

Rudolf Papík na vojně, 1957
Rudolf Papík na vojně, 1957
photo: archiv Rudolfa Papíka

Rudolf Papík se narodil 19. února 1935 ve Vysokém Mýtě. Rodina se v prvním desetiletí jeho života často stěhovala, až se nakonec usadili na Chrudimsku v obci Lukavice. Za války se stal svědkem několika konfliktních situací, zejména zatýkání při heydrichiádě a také incidentu z posledních okamžiků války v Trhové Kamenici, který stál život tři chlapce a faráře. Po otci se věnoval studiu elektrotechniky zejména na Vyšší průmyslové škole elektrotechnické v Kutné Hoře. Po prodloužené vojně nastoupil v roce 1958 do ČSD v Pardubicích. Zde kariérně velice rychle postupoval především díky patentovanému vynálezu železničního měřícího přístroje. Napodruhé také úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na ČVUT v Praze, dálkové studium dokončil v roce 1965. Zastavení sovětského vojenského vlaku u Opočínku v srpnu 1968 vedlo záhy k jeho odvolání z funkce mistra. Až do roku 1989 musel povětšinou pracovat na pozicích neodpovídajících jeho kvalifikaci. V Praze, kde žil od roku 1982, prožil sametovou revoluci i obnovení své vědecké kariéry. Byl dvakrát ženatý a vychoval syna Rudolfa. V době natáčení v roce 2022 žil v Praze.