Rudolf Paulik

"Za špatné také považuji, že když nás nakládali, hnali nás na nádraží a ti, co stáli zvenčí, na nás plivali a hrozili nám rukama. To bylo zlé. Nejpěknější bylo, když jsme potom byli uvnitř ve vagónu."

"Odvšivení! Samozřejmě. Nezávisle na tom, jak dlouho transport trval, ve Furthu museli všichni ven a tam byly takové baráky a v nich každého odvšivili. Když člověk vyšel ven, bylo všechno bílé. A když dneska cestuju, je jedno, do jakého koutu Německa, a bavím se s některými lidmi a řeknu, že jsem byl ve Furthu, řeknou: 'Ach, nás vysídlili přes Furth im Wald a ještě dnes se pamatujeme, jak jsme vyšli bílí jako sníh ven z té odvšivovací komory.'"

"Vyhnání, to říkám dopředu, nebudu moct Čechům odpustit. Protože to přesahuje všechno. Když jsem musel přihlížet, co všechno se lidem dělo, jenom protože byli Němci, tak to není správné. Ale kolem dějin dnes zpátky neotočíme. Je jisté, že se Němci dopouštěli daleko horších věcí, to také nikdo nechce popírat. Tak to prostě bylo. Ale Němci se x-krát omluvili a Němci co bylo možné, za to zaplatili. A ostatní nepovažují za správné, aby se omlouvali? O nějakém placení ani nemluvě. Je nejvyšší čas, řekl bych, abychom spolupracovali a společně se snažili, aby se nám dařilo dobře. Hlavně považuju za důležité, aby naše mládež, ať už Češi, nebo Němci, měla zajištěnou budoucnost a abychom spolu mohli vycházet."

"Krátce před termínem odsunu jsme dostali poštovní lístek a tam nahoře stálo, že máme být za dva, za tři dny připraveni a co si smíme vzít s sebou, mimo jiné tuším 1000 říšských marek a 30 kg zavazadel. Ale s těmi zavazadly, musím říct, to bylo různé. Někteří si směli vzít 40 kg, jak jsem slyšel. Jestli to je pravda, nemůžu potvrdit. A potom jsme se k tomu datu museli v osm ráno nacházet na místě, naložili nás na náklaďák, náklaďákem nás odvezli do Prachatic a šli jsme do tábora. A tam nás čekala další mizernost. Kufry a takové věci jsme moc neměli, majetek jsme měli zabalený do plen. Samozřejmě jsme s sebou nebrali krámy, ale dobré věci a co člověk bezprostředně potřeboval. A v táboře nám ty plíny rozřezali a co se Čechům líbilo, to si vzali. A to bylo víc než mizernost. Když už jeden leží na zemi, tak se na něj nešlape."