Brali nám koně, na voze ještě zařehtal a táta se rozplakal jak malé děcko
Download image
Milada Pavelková se narodila 20. září 1943 a do tří let žila s rodiči na Žampachu u Letohradu. Otec Václav Kalousek (1901–1993) byl zemědělec, matka Anna Kalousková (1906–1989) mu pomáhala a zároveň měla na starost tři děti: Miladu, Bohuslava (1925–2003) a Jaroslava (1931–2013). V roce 1946 se přestěhovali do Dolní Orlice u Červené Vody, do domu po odsunutých Němcích. Tam začali rodiče hospodařit ve větším měřítku a postupně se jim více dařilo. V 50. letech však byli označeni za kulaky, komunisté jim sebrali veškeré vybavení i zvířectvo, museli plnit nesmyslné dodávky. Dřeli od rána do večera, a sami neměli co jíst. Čelili nesnesitelnému nátlaku, až v roce 1955 vstoupili do jednotného zemědělského družstva. Milada chtěla být prodavačkou, ale jako dcera kulaka nemohla. Úřad to rozhodl. A tak nastoupila v roce 1957, ve čtrnácti letech, do textilní továrny Orban Červená Voda. Tam poznala Antonína Pavelku (1935–2019), za kterého se v roce 1959 provdala, a usadili se v Červené Vodě - Šanově. V letech 1959, 1960 a 1969 se jim narodili tři synové. Nepěkné vzpomínky má také na okupaci 21. srpna 1968, protože záhy poté obsadila kasárna v Červené Vodě sovětská armáda. Kolem jejich domu často jezdil ve dne i v noci sovětský konvoj těžkých obrněných vozidel na cvičiště. Několikrát poškodili místním obyvatelům majetek. Jednou povalili kříž před kostelem, jeho úlomky jsou dodnes zahrabané na jiném místě. V roce 1989 prožila pamětnice velkou radost z pádu totalitního režimu, kterou však nadlouho zkalila tragická smrt jejího syna s celou rodinou. V Orbanu pracovala čtyřicet let a do důchodu odešla v roce 1997. V roce 2023 žila v Červené Vodě - Šanově.
