Jan Pecka

„Tak jsem se vrátil 21. října z vojny. A bratr mi říká, že se tady schovává Václav Jakeš. On sem přišel někdy na začátku října. Takže když já jsem přišel, tak on už tady byl asi čtrnáct dní. Večer chodil někdy venku. Ale daleko moc ne. My jsme měli pozemky tady okolo. Taky došel do Lašovic asi dvakrát. On jako věřící katolík chtěl dojít ke zpovědi. Byl tam v seně, jak se říká. Ale pak sem chodil, pletl košíky potom, byly tu vrbový proutky. Anebo když tady maminka dělala, tak jí pomáhal, třeba vykrajoval jabka. Pomáhal nám, když jsme skládali obilí do stodoly, tak tam na pár dní byl, pomáhal odhazovat snopy. Museli jsme hlídat, aby kolem nikdo nešel. Tady okolo byla pěšina, chodil tady újezdní tajemník do Kosobud, my jsme patřili obcí do Kosobud, tak tady chodil někdy třeba každej den. To byl komunista. Jednou se stalo, tehdy nějakej Habart tady byl ze zámku tehdy v roce 60, on tady vozil obilí, nějaký naturalie. A tady za chalupou zvrhl traktor – valník s obilím. Tak sem přišel, já jsem nebyl tehdy doma. Přišel sem a on (Jakeš) tady zrovna byl. Tak ho tady Habart viděl. Tak já nevím, udal to, neudal to? Ale vykládal to, že tady viděl nějakýho cizího chlapa… Jednou v neděli potom viděl, že sem přijelo auto nahoru. No a on (Jakeš) tu zrovna byl, tak říká: ,Koukej se schovat! Tady jsou nějaký chlapi! Oni jdou snad k vám.´ No tak on tam vlez dozadu, já jsem tam měl postel, tak si vlezl pod tu postel. No a on sem jeden (elektrikář) přišel, druhej byl venku. A že jdou po elektrice, prohlídnout si, jak vypadá elektrika. No tak šel do všech místností, tam byla postel rozestlaná, já jsem ji nestlal, když jsem ráno vstal, nechal jsem ji rozestlanou. A on: ,Kdo tady leží?‘ Já povídám: ,Já tady ležím.‘ No tak si obhlíd celej barák, prohlídl si, jak to vypadá na půdě a ve sklepě… No jednou takhle nějakej Fort (?) zeshora, soused to byl, tak sem taky přišel večer a on (Jakeš) tu zrovna byl v světnici, předtím poslouchal rádio, My jsme tam měli obrtlík u dveří, neměli jsme to zamčený, tak on (soused) sem přišel, bral za dveře, chvilku klepal, tak jsme mu otevřeli a on (Jakeš) už neutek, tak se schoval pod lavici a byl tam asi hodinu nebo dvě, byl celej zničenej, jak tam byl schovanej. Já jsem tady seděl u stolu, co sedím i teď…“