Aby každý mohl žít spokojeně a bez útrap
Download image
Dušan Perička se narodil 14. března 1952 ve Vrchlabí rodičům, kteří se po válce přestěhovali ze Slovenska do Podkrkonoší. Už od dětství byl podnikavý, měl rád auta a vyznačoval se silnou touhou cestovat. Na počátku normalizace po vyučení vystudoval Střední průmyslovou školu strojní. Inicioval a s dvěma spolužáky podnikl šestitýdenní letní cestu do Sovětského svazu. Autem ujeli 11 000 kilometrů a dostali se až do Pobaltí, Gruzie a Arménie a cestou zpátky do Rumunska a Maďarska. Po povinné dvouleté vojenské službě byl zaměstnán v podniku, který sestavoval chladicí zařízení. Pět let nato se mu podařilo to, co si vždycky přál: cestovat. Československá námořní plavba potřebovala strojníka. Dalších pět let se plavil do přístavů v Evropě, Asii a Africe, a když si legálně chtěl přivézt domů Mercedes, začala se o něj zajímat Státní bezpečnost (StB). Byl zadržen, vyslýchán, podmínečně odsouzen, odebrali mu pas. Krátce pracoval v Trutnově, ale stále víc se stával aktivní součástí vrchlabské politické opozice: jezdil podporovat disidenty na soudní jednání, přátelil se s Pavlem Wonkou, obětí totalitního režimu. Když Pavel v roce 1988 zemřel, pomáhal zorganizovat jeho pohřeb ve Vrchlabí a nesl jeho rakev. V srpnu 1989 se Dušan Perička dostal na pět měsíců do vězení. Při výsleších pravidelně odmítal vypovídat nebo cokoli podepsat. Byl propuštěn jako jeden z posledních uvězněných v prosinci 1989. V roce 2023 mu bylo uděleno osvědčení o třetím odboji.
