Olga Petříková

* 1937

  • „Když my jsme se chtěly přiblížit - tam jsem byla taky, to už mi bylo více roků, asi těch třináct čtrnáct. Tak mamka mě brala s sebou a chtěly jsme mu podat ruku anebo se stisknout. Tak okamžitě konec návštěvy. I když tam člověk – to bylo strašně kruté – když tam člověk jel takovou dálku, aby ho viděl, pozdravil a abychom spolu promluvili. ,Konec návštěvy, to neexistuje, nic, nic.’ Tvrdí tam byli, mimořádně tvrdé osoby, které byly prokádrované. To byla opravdu strašně krutá doba, taková už není.“

  • „Tento dům nám vzali, my jsme z toho platili nájem. Jinak bychom se museli vystěhovat. Oni to znárodnili, takže jsme museli platit, jinak pryč. Někam do pohraničí. A jaké byly důsledky? Nemohla jsem studovat, musela jsem si najít práci v 15 letech, abych finančně podpořila rodinu. Platili jsme byt ve své vilce, jinak by nás vystěhovali. Pak jsem studovala dálkově, sama jsem se musela učit, a až jsem si změnila své jméno provdáním, tak teprve jsem mohla normálně rovnoprávně žít.“

  • „Oni je tam vlastně drželi hladem. Máti měla tenkrát povolenou návštěvu, ale otec se nesoustředil. Přišel, měl dvě hole, nateklé nohy a vypadalo to, že už nebude. Říkali: ,Čekejte úmrtní list, protože otec to nepřežije.’ Vůbec se nemohl soustředit, jenom říkal: ,Kousíček chleba, kousíček chleba.’ Nic víc neříkal. A máti říkala: ,Šílené.’ Potom se dostal na Mírov, to zařídili možná ti kněží nebo nevím. Ale mezi nimi byla veliká kolegiálnost a tím spoustu lidí zachránili. Byl asi v šesti káznicích za těch 11 let. Roku 1949 ho vzali a v roce 1960 se vrátil.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 01.01.2014

    (audio)
    duration: 44:05
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Až když jsem si změnila jméno, mohla jsem začít žít

Olga Petříková, rozená Brázdilová, se narodila roku 1937 v Ostravě. Otec František Brázdil, praporčík SNB, byl v roce 1949 zatčen a poté roku 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na doživotí. Před svým zatčením se stýkal s Janem Buchalem, jedním z popravených během procesu s Miladou Horákovou. Po otcově odsouzení přišla rodina o majetek. Na svobodu se František Brázdil dostal na základě amnestie Antonína Novotného v roce 1960, po jedenácti letech ve vězení. Po sametové revoluci byli pozůstalí finančně odškodněni, František Brázdil však zemřel v roce 1988. Svůj profesní život Olga Petříková zasvětila učitelství, na základní škole vedla hodiny hudební výchovy.