MUDr. Pavel Pick

„Na základní škole, protože jsem byl pokřtěný, zjistila paní katechetka, že jsem katolík. Tak mě začala začleňovat do výuky náboženství, která tehdy byla. Mně se to velice líbilo, takže jsem postupně začal být vášnivý křesťan. Zanícený. V první třídě gymplu jsme ještě měli také náboženství, ještě dokonce ve druhé. To už ale byla jednotná škola. Tam nás učil jakýsi páter Gabriel, což byl velice moderní farář typu faráře u svatého Dominika, jak byl ten film. Jezdil na motorce, hrál s námi fotbal. Ale ten mě vlastně dostal od náboženství, protože já, přestože jsem byl věrný náboženský katolík, který chodil každý týden na mši a pohoršoval se, když tam někdo dělal binec, tak on mě nevybral na ministranta. Tak tím mě odvrátil od katolické církve. Nemluvě o tom, že jsem potom byl zase jeden čas pionýrem. A to taky jaksi zapáleným pionýrem. Měli jsme dobré pionýrské vedoucí, kteří postupem času dostali rozum, takže jsem s nimi kamarádil a oni zcela kriticky nahlíželi na společenský řád, který tu panoval. Takže i já jsem prohlédl.“

„Můj otec pracoval v kuchyni. Jednou za ním přišel takový chlapík z Vídně, říkal, že je řezník, a jestli by ho nevzali do kuchyně. A táta to tehdy nějak zařídil. Ten pán se jmenoval Heinrich Horn a byl uzenář z Vídně. S tátou se skamarádili. Tento Heinrich Horn ve Vídni, jak byl řezník a silný, tak chodil do Klubu těžkých atletů. Do téhož klubu chodili Rahm, Heindl a ještě nějaký esesák. To mi vykládal táta, že byli jednou v kuchyni, myli kotle a přišel tam ten největší gauner z Terezína, Heindl. Přišel a zezadu plácl toho Horna do zad a říká: ‚Nu, wie gehts, Heini?‘ Ten se otočil, plácl ho a říkal: ‚Gut.‘ Takže, proč to vykládám? Díky tomu jsem přežil. Protože když byl poslední transport do Osvětimi, to bylo 28. října 1944, tak jsme tam byli všichni taky. Táta jakožto kuchař byl důležitý pro eventuelní chod ghetta. A tak tam stáli ti lidi, ti důležití, co měli být někteří vyreklamovaní kvůli zachování chodu. Táta stál vedle toho Horna a ten mu říkal: ‚Neboj se.‘ A skutečně jsme byli vyreklamovaní z transportu. Babička ne, ta musela jet. Taky zahynula.“