Theodor Pištěk

* 1932

  • „Pochopitelně na Akademii se pilo o sto péro. Ve čtyři hodiny se končila oficielně výuka, no a to někdo chodil s kloboukem a vybíral pětikoruny, desetikoruny a šlo se do drogerie. Poněvadž jsme si kupovali vína z drogerie, to byly takový ty příšerný patoky, já nevím – ze šípků nebo co. To se přineslo a samo sebou, během hodiny byli všichni namazaný. A já jsem nepil vůbec, protože mám, to je o mně známo, něco špatnýho v hlavě, něco mi tam nefunguje, jak by mělo, a já hrozně reaguju na alkohol. Jak se napiju, tak mě to úplně zdecimuje, bolesti hlavy a tak, prostě zkrátka nemůžu ze zdravotních důvodů. A pochopitelně ve společnosti opilců jste jako střízlivej člověk prostě neakceptovatelnej. Takže já jsem se naučil předstírat, že jsem taky opilej, poněvadž jinak bych nemohl tam existovat, v tom ateliéru. No a po několika semestrech mně na to přišli. A to si budu pamatovat taky do smrti: ležel jsem na zemi, na mně ležel Koblasa, na rukou Dlouhý s Neprašem a Ressel mi flaškou… násilím do mě lil tu příšernou břečku. To byla zkouška, teda opravdu.”

  • „Ty vzpomínky jsou hnusný, víte? Protože když jste viděli… byl zástup Němců, které táhli takoví ti samozvaní gardisti, víte? A viděl jste ty ženský – ostříhané hlavy, pomalované hákovými kříži po zádech a mlátili je holemi, někam prostě je hnali tou Fošovkou dolů. To bylo strašný a pochopitelně ty nejodpornější typy, který byly celou válku někde zalezlý – tak se z nich stali revolucionáři, víte? Chodili prostě drancovat ty prázdné byty po těch Němcích, kteří nestačili si vzít… ti byli rádi, že utekli… že si vzali kalhoty. To bylo denně na ulici vidět partičku, jak mají na zádech peřiny, odněkud táhnou. Prostě ten květen, to byla směs nádhernejch zážitků, ale taky odpornejch.”

  • „Pro mě byl neobyčejně dramatickej pátej květen, když se rozhořela revoluce. Na to jsme koukali s maminkou z okna. Jezdily tramvaje dolů k rozhlasu obsypané lidmi, kteří byli absolutně neozbrojení. Já se pamatuju, že maminka křičela: ‚Hele, ten má pistoli!’ Mezi těma stovkama lidí byl jeden chlap, který měl revolver! Tak to bylo děsný... Pak jsem vyběhnul ven a u hotelu Flora jsem viděl, jak se tahaj dva Češi s vojákem o pušku. To byly scény, které nevypadaly, jako když v tom hraje Schwarzenegger, to byly prostě takový úplně tragikomický scény. Nebo uprostřed silnice leželi dva chlapi u kulometu a kolem nich chodili lidi. To bylo prostě depresivní, když jsem viděl toho nešťastnýho vojáka, jak se tahá o pušku s dvěma chlapíkama… To nebyl žádnej dobrodružnej film.”

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.04.2017

    (audio)
    duration: 01:35:50
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Toužili jsme vidět, co se děje ve světě

Theodor Pištěk v roce 2017
Theodor Pištěk v roce 2017
photo: Během natáčení

Theodor Pištěk se narodil 25. října 1932 v Praze v umělecky zaměřené rodině. Oba jeho rodiče, Theodor Pištěk starší a Marie Pištěková, byli známí herci. Dědeček Jan Pištěk vystavěl a provozoval tzv. Pištěkárnu, Pištěkovo lidové divadlo na Královských Vinohradech. Dědeček z matčiny strany Julius Ženíšek byl dovozce vozů Ford do Rakouska-Uherska a syn malíře Františka Ženíška. Theodor Pištěk mladší vyrůstal za války, dramatické vzpomínky má na květen 1945, kdy na pražských Vinohradech přihlížel protinacistickému povstání českého lidu i řádění Revolučních gard. Pištěkovi ve svém bytě ubytovali majora Patricka Dolana, velitele americké mise, která do Prahy přivezla penicilin. V roce 1948 pamětník přestoupil z víceletého gymnázia na Vyšší školu uměleckého průmyslu, čímž unikl následnému zátahu Státní bezpečnosti na skupinu svých bývalých spolužáků scházejících se k nepovinné výuce náboženství. Od roku 1952 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru Vratislava Nechleby, během studia byl na rok podmínečně vyloučen kvůli tomu, že se spolužákem napsali dopis holandské umělecké škole a ptali se na možnost stipendií. Po absolutoriu v roce 1958 se kromě malování věnoval také filmu. Uplatnil se jako tvůrce filmových kostýmů a scény, za kostýmy k Formanovu filmu Amadeus získal v roce 1984 Oscara. V šedesátých letech byl také automobilovým závodníkem a soutěžil v Evropském poháru.