Demokratické režimy se musí starat, aby člověk nevyšel z vězení horší, než do něj přišel
Bohdan Pivoňka se narodil 2. července 1940. Jeho otec František Pivonka (psán ještě bez háčku) byl vysoce postaveným představitelem Armády spásy, křesťanské organizace, která se v duchu hesla „Srdce Bohu, ruce lidem” dodnes věnuje sociální službě. Komunisté Armádu spásy prohlásili za špionážní organizaci a v roce 1959 byl František Pivonka zatčen za údajný devizový podvod (Armáda spásy měla vedení v Londýně a členové si spořili na důchod v anglických fondech). Ve vazební věznici za nevyjasněných okolností zemřel. Bohdan Pivoňka vystudoval Komenského bohosloveckou evangelickou fakultu a stal se českobratrským farářem. Během normalizace působil v obci Svratouch na Vysočině, podepsal Chartu 77 i tzv. Dopis jednatřiceti, v němž českobratrští faráři a laici kritizovali poměry v církvi. V 80. letech organizoval ve Svratouchu bytové semináře a přednášky pro mládež. Byl sledován a opakovaně vyslýchán Státní bezpečností. Po revoluci inicioval duchovenskou péči ve věznicích, byl dlouholetým hlavním kaplanem Vězeňské služby ČR a s vězni též osobně vedl pastorační rozhovory.