Marie Pixová

* 1947

  • „V roce 1956 umíral můj děda v té Loucké a pořád, protože byl raněný mrtvicí – tenkrát byl ten problém s tím, že si podřezal žíly, protože to neunesl –, nás prosil a říkal, že chce umřít doma. A táta psal na prezidentskou kancelář, aby se tam mohl s babkou nastěhovat aspoň do dvou místností, aby se mu tedy splnilo to, že chce umřít doma. Nedovolili mu to a pohřeb byl 1. září 1956.“

  • „Jsem beran a mám povahu bojovnice. Takže taková příhoda odtud: Ti, co bydleli u nás v baráku, tak ten kluk mi řekl, že když budu na něj hodná, tak že mi přinese z naší zahrady, tam se říká bílá jablka, což jsou letňáče. Ona jsou taková bílá. A já jsem ho hodila do potoka. Jmenoval se Standa Švarc, ten už nežije. Babička, co jsem u ní byla, když to zjistila, tak mě strašila: ‚To ať se víckrát neopakuje! Ty nevíš, čeho jsou schopní. Buď tebe, anebo tátu zavřou za to, cos udělala.' Já jsem pak říkala: ‚Vždyť ta jablka jsou naše!‘ A ona říkala: ‚No teď už ne.‘“

  • „Potom mi v tom chaosu bylo nařízeno: ‚Hlavně si posbírej nějaké ty… a odvezou vás do Dačic na nocleh.‘ Tak jsem šla, vzala jsem proutěný košíček, do toho jsem nasbírala ty kostky, jak se skládají, ty obrázky, ty jsem měla, my jsme toho moc neměli. Pak bakelitové malé krabičky od krému na boty a různé takovéhle věci a jednu panenku jsem měla. To jsem vrazila na to a s tím jsem byla připravená, že s tím pojedu. Jenomže při nasedání do auta mi někdo tu panenku sebral. Teta s mámou, ty z toho byly úplně to a pořád říkaly: ‚Vzpomeň si, kdo to byl.‘ Já jsem říkala: ‚Měla ošklivé ruce.‘ Ony říkaly: ‚Jak?‘ Já jsem povídala: ‚Takové staré.‘ Jako že mi to podrží, ale v tom chaosu, jestli to byl úmysl, nebo jestli to byla náhoda, to já nevím, ale panenka zůstala tam.“

  • Full recordings
  • 1

    Smečno, 07.11.2023

    (audio)
    duration: 57:18
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Smečno, 24.01.2024

    (audio)
    duration: 01:45:29
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Přijeli se stěhovacím dekretem a vypukl chaos

Marie Pixová, 1966
Marie Pixová, 1966
photo: Archiv pamětníka

Marie Pixová, rozená Kalvasová, se narodila 4. dubna 1947 v Budíškovicích Františkovi a Boženě Kalvasovým. V roce 1953 byli v rámci Akce K (“kulak”) nuceně vystěhováni do obce Loucká nedaleko Mšeného-lázní. Do první třídy však Marie Pixová chodila ve své rodné obci Budíškovice, kde dočasně bydlela u své babičky. Do druhé třídy již nastoupila do vsi nedaleko Loucké a později chodila na devítiletku do Mšeného-lázní. V deváté třídě, na začátku 60. let, se přestěhovala za strýcem do Hradce Králové, zde začala chodit do školy a doufala, že potom nastoupí na střední školu. Tento plán však ztroskotal. Proto nastoupila do práce v hradeckém pivovaru a v roce 1963 vzdala své sny o studiu. Vrátila se ke své rodině, která se mezitím přestěhovala do Smečna. Ve Slaném se v roce 1966 vyučila prodavačkou a začala pracovat v potravinářství. V roce 1967 se vdala za Jiřího Pixu a o rok později se jim narodil syn Jiří. Po sametové revoluci v roce 1989 žádala její rodina o navrácení statku v Budíškovicích, uspěla však pouze částečně, protože získala jen polovinu statku, druhou polovinu statku vlastnil jiný majitel. Později od něj tuto část domu odkoupila a celý statek zrekonstruovala. Nakonec však v roce 2008 dům prodala a zůstala ve Smečně, kde žila i v roce 2024.