Mgr. Jan Pohribný

„Ta škola byla proti FAMU perfektně vybavená. Ta škola je dneska velice uznávaná, ta helsinská, zrovna co se týká fotografickýho oddělení. Byly tam zajímavý osobnosti. Pro mě pochopitelně to bylo trošku složitější, zaprvý finsky jsem neuměl a neumím dodneška. To je strašně komplikovaný jazyk. A zadruhý i ta angličtině moje byla tehdy hrozně mizerná. Nicméně nějak jsem se dokázal s nima skomunikovat. Měl jsem tam dobrý kantory a dobrý hlavně prostředí. Ono se tam toho zas tak moc neděje. Ty Helsinky jsou takový, a já myslím pořád, že se to zas tak nezměnilo, místo, kde zase není tolik kulturního vyžití, i když je tam samozřejmě na co koukat, takže jsem tam udělal celou diplomku. Já jsem tam šel vlastně jednak psát a jednak jsem tam nafotil vlastně základ nebo převahu svý diplomky. Takže jsem tam měl takový dost soustředění na sebe.“

„A pak, když se stal prezidentem, tak první jeho otázka, když jsme se potkali asi tři dny potom, já jsem fotil na takový velký akci ve Futuru na Smíchově. Tam byla silvestrovská trachtace, to znamená dva dny po jeho zvolení, kde se sešli jeho známí a celá taková ta partička. Já tam byl s Divadlem Sklep, dělal jsem tam takovýho komunálního fotografa. Vždycky se tam scházeli ty lidi a já jsem je fotil. No, a o půlnoci tam přišla celá svita i s Havlem. Všichni ti noví poradci jeho, i Klaus tam mezi nima, nevím, někde tu fotku tady mám. Je to zábavný. A jako, že se nechaj všichni vyfotit. Já tam měl nějaký blesky a zařízení. A Havel povídá: ,Tak co, už máte nový fáro? A dělejte, my máme moc práce!‘ Ráčkoval, pak se to odnaučil.“