Bojoval jsem za Němce a přitom jsem doufal, že válku prohrají
Download image
Ing. Edvard Polok se narodil 16. srpna 1923 v Prostřední Suché na Karvinsku. V roce 1939 absolvoval polské gymnázium v Orlové a po maturitě pracoval v dělnických profesích. Po obsazení Těšínska Němci na podzim roku 1939 byli obyvatelé vyzváni k podpisu tzv. Volksliste, přihlášení se k německé příslušnosti, ale rodina Polokových na výzvu nereagovala. Pamětníkův bratr zahynul v roce 1940 na následky otravy během nasazení na nucené práce v Německu. V obavě ze ztráty dalšího syna a kvůli hrozbě vystěhování rodiny do Německa na nucené práce otec Edvarda Poloka podepsal v roce 1942 Volksliste. Krátce nato byl pamětník povolán do německé armády. Dostal se do Francie a jeho úkolem bylo převážet šifrované vzkazy mezi německými jednotkami. Po vylodění spojeneckých vojsk v červnu 1944 dezertoval z německé armády a dostal se do zajateckého tábora v Marseille. Tam se přihlásil se do vznikající polské armády, kterou na italském území formoval polský generál Wladyslaw Anders. Edvard Polok sloužil u Kresowy pěší divize v Itálii jako řidič. Účastnil se bojů v severních Apeninách a u Boloně. V Itálii zůstal až do roku 1946, kdy byly polské jednotky demobilizovány a v září 1946 vypraveny lodí do Velké Británie. Domů se z Velké Británie vrátil po osmi měsících ze severu přes Polsko. Po válce vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a Vysokou školu zahradnickou v Lednici. Jeho celoživotní specializací je ovocnářství, pracoval na ovocnářských výsadbách v Životicích u Havířova. Od roku 1984 je Edvard Polok v penzi, žije v Horní Suché.
