„Myslím, že jsem jim jednou řekl, že nikdy nepřestanu a jednoho dne budu mít důkaz, že zavraždili mého syna. Přesně věděli, kde se můj syn nachází a jednali proti mně. Zabili mého syna, který jel na motorce, na stejné cestě vyjelo auto s vrahem, autem narazili do motocyklu, a to přinutilo mého syna vyskočit a narazil do sloupu. Zemřel při nehodě ve věku 22 let, ztratil také jedno oko. ´Loví´ takhle všechny oponenty, všechny své protivníky. Chytí je a pak je unesou. Mí kamarádi se tam šli podívat, já jsem zrovna pohřbíval svého syna. Zatím nemám přímý důkaz, ale přesně takhle zavraždili Lauru a Payu Sardíñase [političtí aktivisté a disidenti zabiti během automobilové nehody] a další. Existují i další zločiny, o kterých všichni víme. Zavřeli také Zapatu [Orlando Tamayo Zapata zemřel při hladovce během svého zadržení], Voltela a další. Proto obviňuji kubánský stát z vraždy mého syna při údajné nehodě, udělali to, aby mi tak dali lekci kvůli mým politickým aktivitám.“
„Abych to vysvětlil, vyrážíme do ulic, protože chápeme, protože si myslíme, stejně jako všichni ostatní, že uvnitř našich domovů není možné skoncovat s diktaturou. Pokud zůstaneme uvnitř domu, vše zůstane při starém, všechno. Místo toho raději pokojně protestujeme s plakáty, na kterých je uvedeno, co požadujeme a co chceme pro Kubu. Demonstrujeme v centru a na místech, kde nás může vidět hodně lidí. Lidé si tak uvědomí, že je omezováno právo svobodného vyjadřování, že také můžou bojovat za svá práva, že můžou požadovat dodržování svých svobod na Kubě, i když se to zatím mockrát nestalo. Je to zpráva, takové poselství pro obyvatele Kuby, je to politická výzva režimu. Říkáme: ´Jsme nenásilná organizace, ale nebojíme se vás!´ Demonstrujeme před státními úřady a v ulicích a věříme, že jednoho dne se náš lid probudí, zjistíme, zda se k nám přidají a na Kubě bude konečně existovat svoboda pro všechny.“
„Život politického vězně je mnohem obtížnější než život běžných vězňů. Proč tomu tak je? Protože politická policie je hierarchicky výše postavená než státní a ta spravuje všechny věznice. No, a to je příčinou toho, že všechny příkazy, ať už je má vykonat vedoucí věznice nebo nejníže postavený ´podrž klíče´, se musejí plnit. Všechno, co nařídí stát, se musí provést – na nás politické vězně posílají běžné vězně, aby nás mlátili, aby nám kradli věci nebo nás třeba i pobodali. Nutí nás opustit naše zásady a ideje. Přijdou k tobě a řeknou: ´Heleď, poslali mě za tebou.´ Také vím, že uvnitř věznic mají skupinky vězňů s noži. Politická policie to ví, ale nic s tím nedělá, protože to vyhovuje jejím zájmům a zájmům režimu.“
„Na Kubě nás zbylo osm sourozenců. Účastnili jsme se na uprchlické krizi na Velvyslanectví Peruánské republiky v roce 1980. Dva z mých bratrů, kteří v té době byli nezletilí a zrovna vykonávali povinnou vojenskou službu – první z nich, Alberto Prieto Blanco, který ještě ani přísahal na kubánskou vlajku, a druhý Oswaldo Prieto Blanco – oba se stali vojenskými zajatci, když se účastnili akce, kdy na sto sedmdesát členů armády vpadlo na peruánské velvyslanectví. Všichni byli odsouzeni k pěti letům odnětí svobody. Ale je tu ještě jedna událost, kterou chci zmínit při mém svědectví, moji matku, které se také podařilo z diktatury uniknout. V té době už byl v USA můj strýc, který tam emigroval na začátku revoluce [Kubánské revoluce v roce 1959] a přijal mé bratry, švagry i malé synovce. Do USA proudily davy Kubánských uprchlíků, dlouhý seznam jmen. Ale tito moji bratři, Alberto a Oswaldo, se nikdy do Spojených států nedostali.“
Hugo Damián Prieto Blanco se narodil 27. září 1966 v Havaně jako třináctý syn svých rodičů. Jeho otec, podporovatel Kubánské revoluce z roku 1959, zemřel, když bylo Hugovi pět let. V roce 1980 se většina jeho rodiny pokusila emigrovat do Spojených států amerických [USA], což se nakonec podařilo jeho šesti sestrám. Hugo s bratry se mezitím na Kubě přidali k opozici, konkrétně k „Výboru pro lidská práva na Kubě“ [Comité Cubano Pro Derechos Humanos]. Protivládní činy přivedly Huga pětkrát do různých vězení po celé Kubě, včetně „Kombinované věznice“ [El Combinado] v Guantánamu. Hugo je zakladatelem organizace „Fronta občanské akce Orlando Zapata Tamayo“ [Frente de Acción Cívica Orlando Zapata Tamayo] a věnuje se všestranným sociálním projektům, které si kladou za cíl podporovat obyvatele chudinských čtvrtí v kubánských městech při opravách jejich domů nebo infrastruktury, ale také v oblasti vzdělanosti a občanského povědomí. Hugo žije se svou druhou manželkou a nevlastními syny v Havaně, většina jeho rodiny sídlí v USA.
