Antonín Procházka

„Najednou za zahradami za školou vyběhli Němci v uniformách, se samopaly, s kulometem. Bylo to v době, kdy vlasovci vyhnali SS z Ruzyně. Později jsme se dozvěděli, že tudy utíkali, protože byli přesvědčeni, že tudy nemohou lesy projít na Kladno, tam už byli v lesích partyzáni. Chtěli to tudy obejít ke Zlonicím a dostat se na západ k Američanům. Toto jsme se potom dozvěděli na úřadě od vrchního velitele SS. Do Žižic přitáhlo asi dva tisíce lidí, tisíc vojáků. Ubytovávali se u nás, ,národní hosté‘ byli ve svém živlu, okamžitě si stěžovali, že měli zakázáno chodit ven. Jejich velitel se ubytoval v našem statku, protože v něm byla obecní úřadovna. Přijel na velkém bílém koni. Od otce vím, že je vyšetřovali. Tajemník uměl dobře německy, takže mu zdůvodnil, proč Němcům doporučili, aby neopouštěli ubytovnu. V době druhé světové války žilo v obci ještě hodně vojáků, kteří bojovali i v první světové válce. Měli u spoluobčanů velkou autoritu, říkali: ,Prosím vás, neblbněte! Válka je strašná, když pak k něčemu dojde.‘ Němec byl inteligentní člověk, s kterým se dalo domluvit, a situaci zklidnil.“