Vladimír Ptaszek

„Šest týdnů před odchodem do civilu přišel přípis do kasáren, že Státní bezpečnost upozorňuje armádu, že jsem závadový člověk, protože v mém bytě bydlí chartisté. Byl to Londýn s manželkou, kteří u mě bydleli. Dohodl jsem to s nimi. Někdo musel platit nájem a inkaso i v době, kdy jsem byl na vojně. Ten byt by jinak zůstal sám, opuštěný. Takže mi hned přidělili člověka, který mě pořád hlídal. Byl to spolubojovník, tak jsme si občas zakouřili a pokecali. On říká: 'Nezlob se, já tě musím hlídat, abys něco neprovedl, protože kontráši to přikázali.' A odešel jsem do civilu a uvědomil jsem si, že se se mnou ten druhý rok něco dělo, co jsem neuměl pojmenovat. Změnil se mi žebříček hodnot. Všechno bylo naopak. Všechno důležité šlo stranou, věci zdánlivě zbytečné vystoupily na povrch. Přestaly pro mě být důležité třeba peníze jako cíl. Zjistil jsem, že svoboda je víc a že víc je ještě nějaká jiná svoboda.“

„Někdy v polovině vojny si mě zavolal šéf kontrarozvědky, náčelník, major Fiala. Dneska už na něj vzpomínám velmi rád, ale tehdy mě žádal o spolupráci, chtěl, abych donášel na vojáky. Povídám mu, že by možná nebylo špatné, kdyby si s těmi vojáky popovídal sám, že oni mu řeknou, co si myslí. On mi řekl: ‚Ptaszku, ty jsi vyčůraný jako mraky.‘ Přešel hned do tykání. A měl jsem brýle, zlaté obroučky, to on prostě nesnášel. Chtěl mě na něco dostat. Měl jsem tam kamaráda, který měl vous. To taky nesnášel. A ten kamarád mi říkal nějaký politický vtip. Vůbec nevím jaký, ale zasmál jsem se tomu. A on to na mě vytáhl. Někdo mu to napráskal. Říkám mu, že nevím, o co jde. Byla to pravda. Postupně mi ten vtip nadiktoval a já jsem to po něm zopakoval. Dal to do svědecké výpovědi a říká: ‚Teď to podepiš.‘ Měla to být výpověď proti tomu klukovi. Tak jsem to podepsal, ale zeptal jsem se ho, jestli se má říkat pravda. On říká, že ano. A já mu říkám: ‚Kdyby to šlo k soudu, tak musím říct, že jste mi to nadiktoval, že jsem to po vás jen zopakoval, protože jsem si to vůbec nepamatoval.‘ A on mi znovu povídá: ‚Ptaszku, ty jsi vyčůraný jako mraky.‘“