Přemysl Rabas

„Tak dneska jezdím do Afriky dvakrát třikrát ročně, ale vlastně z pohledu toho cestovatele to není tak zábavné, protože tam někdy jedu jenom na tři dny. Dřív jsem tam byl sice jednou za rok a půl, ale byl jsem tam tři měsíce. Teď ta poslední cesta, dost neplánovaná, do Rwandy, tak ta byla čtyřicátá osmá. A dohromady, když jsem to sečetl, tak jsem tam strávil dva roky a sto padesát dní. Příští týden mám letět do Egypta se podívat na naleziště pana profesora Bárty, tak to bude čtyřicátá devátá. A v létě budu slavit, protože jsem chtěl taky v Africe chodit a nejenom jezdit v autě. Tak loni se nám podařilo, že jsme v Ugandě navštívili pohoří Ruwenzori a tam jsme šli v horách někde tři čtyři tisíce metrů vysoko. A letos bych chtěl v Tanzanii od kráteru Ngorongoro dojít k jezeru Natron, což je pár desítek kilometrů a nejsou to hory, tam bude teda daleko větší teplo. Ale moc se na to těšíme. Navíc to bude padesátá cesta do Afriky.“

„To byla studnice moudrosti. Jiří Winter alias Neprakta byl nesmírně vzdělaný pán a lidi ho znali především jako karikaturistu, ale mě hrozně bavilo bavit se s ním o historii, o přírodě a nakonec i o těch kostech. On mi dal první lidskou lebku. On mě učil rozdíly mezi mužskou a ženskou lebkou a díky tady těm věcem a znalostem jsem potom měl trošku, jak jsem říkal, náskok v tom prváku na veterině. Když jsem pokulhával v těch ostatních předmětech, tak ta anatomie, zpočátku to byly právě kosti, tak tam jsem trošku předbíhal.“