Ing. Leo Rotter

* 1931

  • „Pak se po Brně začalo vykládat, že tady ti ‚mišlinci‘, že to budou Němci... ty ženský že nechají, ty rozvedený, ale ti ‚mišlinci‘... Já jsu ‚jüdischer Mischling‘ německy, česky ‚židovský míšenec‘. Ty že budou internovat. No tak matka mě uklidila k té slečně Eli do toho Strážku. Ti lidi tam nevěděli, co já jsu zač. Naštěstí se tam nikdo nenašel, který by to udal Němcům, aby mě Němci prověřovali.“

  • „Maminku pak zkvaltovali Rusáci. Naštěstí teda jsem nezískal žádnýho bratříčka nebo sestřičku.“ – „Že ji znásilnili?“ – „Ano! Maminku znásilnili Rusi dva. Ale to jste nesměla nikde vykládat za komunistů. Bůh chraň, tohleto někde vykládat! To byly sionistický výmysly. Co všecko člověk má za sebou, víte... škoda mluvit.“

  • „Pak tady byl jeden učitel, to byl kapitán, měl tady s sebou ženskou, vojačku, spali tam v ložnici, a ten říkal matce: ‚Jenom si sem nezaveďte komunisty. Nic horšího se vám nemůže stát!‘ Voják! Ruskej voják.“

  • „On směl psát jednou za čtvrtletí a dvakrát za rok se mu mohl poslat patnáctikilový balík na takzvanou tu terezínskou známku. Ta má dneska strašnou hodnotu. To ghetto v Terezíně bylo v podstatě takové přechodné. V tom ghettu Terezín se pak dělaly transporty do Osvětína [Osvětimi]. Největší legrace byla, že moje babička Regína tam přežila v tom Terezíně. Do žádnýho toho transportu nešla. Ta to přežila. Otec tam byl do října 1944. V říjnu 1944 šel transportem do Osvětína, na rampě ho přidělili do skupiny na práci, ostatní šli do plynu. Poslali ho z toho Osvětína během třech čtyř dnů do Dachova, s dvouma bratrancama se tam sešel. Poslední zprávu od něho máme ze 7. ledna na krabičce od cigaret, kde bylo jenom napsaných pár vět: ‚Su tady na práci.‘ A to byla poslední zpráva od něho. A pak jsme celej květen čekali, jestli se vrátí.“

  • „Doma se mluvilo česky, ale jako kluk tříletý já jsem mluvil německy. Až za Hitlera pak byla němčina. Pro mě němčina, to byla velká legrace, protože já jsem mluvil perfektně německy a ten pan učitel, oni neměli za protektorátu učitele němčiny žádné. To učil třeba nějaký češtinář nebo tělocvikář, ten byl vždycky o jednu lekci před dětmi. A když viděl, že já umím perfektně německy, tak vždycky přišel za mnou a ptal se, jestli má dobrou výslovnost. No legrace, že si to neumíte představit.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 12.04.2019

    (audio)
    duration: 02:08:24
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Brno, 11.10.2023

    (audio)
    duration: 01:14:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Od svobody je dělilo jedenáct dnů

Rotter Leo jako vysokoškolský student
Rotter Leo jako vysokoškolský student
photo: archiv pamětníka

Leo Rotter se narodil 7. května 1931 v Brně. Otec Kurt Rotter pocházel z židovské rodiny a byl zaměstnán jako podnikový ředitel továrny Bratři Stiassni. Matka Štěpánka, rozená Weberová, měla katolické, česko-německé rodiče. V roce 1939 se rodina pokusila emigrovat do Anglie, ale odjezd zhatil začátek druhé světové války. Otec přišel nejprve o práci a v dubnu 1942 odjel jedním z transportů do Terezína. Prošel tábory v Osvětimi a Dachau a v lednu roku 1945 zemřel v německé podzemní továrně u Litoměřic. Jeho syn Leo se jako česko-židovský míšenec ukrýval ke konci války u přátel na Vysočině. S maminkou přečkali drsné osvobozování Brna Rudou armádou. Po válce Leo vystudoval gymnázium a Vysokou školu chemicko-technologickou, obor metalurgie. Svůj profesní život spojil se Šmeralovými závody, kde se vypracoval na pozici vedoucího útvaru metalurgie a stal se odborníkem na slévárenské formovací hmoty. Zde také zúročil své znalosti němčiny zejména poté, co začala družba s NDR. Oženil se a měl jednu dceru. Po roce 1989 pracoval jako referent zahraničního obchodu ve slévárně Feramo. Do penze odešel v roce 2009 ve svých osmasedmdesáti letech. V roce 2023 žil v Brně.