Renata Roušalová, roz. Včeláková

* 1930

  • „Přijeli jsme do toho Brna, kde tedy, mám dojem, jsme byli dlouho, ale ono to asi tak dlouho nebylo. Čekali jsme ve vagonu na nádraží a byl těžký nálet na Brno. Načež jsme šli do krytu. To jsme se báli. Já jsem se bála. Ještě s tou Janou, co jsem měla na starosti. Ona snad dostala ještě průjem, protože ta strava v těchto dnech nebyla nic moc. Nebylo to hezké.“

  • „Já jsem jim šla otevřít. Maminka asi dělala něco k večeři. Já jsem šla otevřít a oni se takovou špatnou češtinou ptali, jestli je Herr Včelák doma. Poslala jsem je do pokoje, protože jsme byli zvyklí, že k nám chodilo dost návštěv. A jeden z mých posledních pohledů byl, jak otec stojí, ruce má nahoře a ten nacista mu jede po kalhotách. Šacoval ho, jestli nemá zbraň, a druhý na něj mířil revolverem. Potom si nějak sedli a hovořili. Jo, a dělali nám prohlídku bytu.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, u pamětníka, 08.10.2011

    (audio)
    duration: 02:21:29
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Naposledy jsem tatínka viděla, když ho šacovali gestapáci

Renata Roušalová, rozená Včeláková, se narodila 23. února 1930. Pochází z rodiny lékaře Jana Včeláka a vyrůstala se svým o tři roky mladším bratrem Ivem. Matka byla dcerou vysokoškolského profesora. Jan Včelák zastával vysoký post v Masarykově lize proti tuberkulóze. Celá rodina bydlela v domě sídla organizace na úpatí petřínského kopce v Praze. Jan Včelák se zde seznámil s dalšími odbojáři a společně s nimi pomáhal na jaře 1942 parašutistům. Děti však o činnosti mnoho nevěděly. Otec byl zatčen 3. července 1942, den poté matka. Oba byli zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen v říjnu 1942. Oba sourozenci žili přes prázdniny se známými a na začátku září byli internováni nacisty. Patří mezi tzv. Svatobořické děti. Nejprve pobývali na zámečku Jenerálka v Praze a posléze v jihomoravských Svatobořicích. Závěr války děti strávily v Plané nad Lužnicí a poté u rodiny Hubertových v Soběslavi. Po válce byli sourozenci rozděleni. Renata byla svěřena příbuzným matky, bratr vyrůstal u příbuzných otce. Renata nastoupila na gymnázium, ale bylo náročné dohnat tříletý výpadek. Nakonec odmaturovala na hotelové škole a svůj profesní život strávila v pohostinství. Bratr Ivo se živil jako zeměměřič, zemřel v roce 2002.