Jarmila Rousová

* 1936

  • "Já jsem četla všecko možný. Ráda jsem měla dobrodružný už odmalička. Napínavý, abych věděla, jak to dopadne, v noci pod peřinou. To si nepřej, to nebylo jenom... Já jsem ve dne musela pracovat, já jsem musela číst, kdy mě to tohle. A když jsem to chtěla dočíst, tak jsem rozžla v noci světýlko a četla. Maminka se probudila a říká: ‚Co to je, ty čteš? Zhasneš!‘ Tak jsem zhasla, ale pod polštářem jsem měla baterku, pod peřinu jsem vlezla s baterkou a četla dál, až ta knížka padla. Na tohle já su hroznej ras, ještě do dneška. Když se mi dostane do ruky knížka, která je prostě zajímavá, musím vědět, jak to dopadne, tak se rozžne v noci, a třeba do dvou, do třech hodin se čte."

  • "To ráno, jednoho krásnýho dne, byla jsem už vypravená do školy, a co mě napadlo, to já nevím, já jsem se sebrala a utíkala jsem na vejminek. Teď jsem tady otevřela dveře, tam stál, stůl byl na prostředku, to si pamatuju, a za tím stolem seděli dva páni. Toho jednoho jsem neznala, ten druhej si takhle honem zadělal obličej, protože... Ale mě to stačilo, abych věděla, kdo to je. A jen jsem si říkala, ani jsem myslím nepozdravila, to nevím, protože jsem se tak lekla, a říkám si, kde se tady vzali. vždyť tu nikdy nebyli. A otočila jsem se a šla jsem do školy. "

  • "Já jsem měla koně strašně ráda. Když nám brali dobytek, tak o ten jsem nebrečela. Ale když nám brali koně, tak jsem seděla na žlabě a řvala jak tohle. A tatínek, slze mu tekly, a povídá: ‚Neplač, vždyť víš, že nám je nenechají, že nám je seberou, že je nemůžeme mít.‘ No, ale co to bylo platný, to říkat, když to bylo líto."

  • Full recordings
  • 1

    Rousměrov u Žďáru nad Sázavou, 18.03.2019

    (audio)
    duration: 02:02:24
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Když je někomu potřeba pomoct, tak se to má udělat hned

Svatební fotografie Jarmily Rousové, 18. dubna 1964
Svatební fotografie Jarmily Rousové, 18. dubna 1964
photo: archiv pamětníka

Jarmila Rousová, rozená Mičková, se narodila 9. května roku 1936 v Rousměrově nedaleko Žďáru nad Sázavou na Vysočině. Vyrůstala jako jedináček v rodině zemědělců, rodiče měli téměř desetihektarové hospodářství, o které se starali, a Jarmila Rousová jim odmalička pomáhala. Za války rodiče ukrývali dva odbojáře před gestapem – oba válku přežili. Po únoru na rodinu dopadla kolektivizace, naštěstí se na rozdíl od sedláků s většími polnostmi nemuseli ze vsi vystěhovat. Do 70. let pracovala na rodinném hospodářství, poté se vyučila prodavačkou a dvacet let prodávala v místní Jednotě. V době natáčení rozhovoru (2019) pamětnice stále žila v rodném domě v Rousměrově.