Marie Ryšavá

"Petrovský, otec a Nýčkalo jeli Tatrou 111 proti hlavní bráně. Auto prý měli naložené pískem, vnitřní katry se otevíraly směrem ven, ty projeli, ale čtvrtý se otevíral dovnitř, železo hrnuli před sebou a zůstali tam viset, tak je tam chytili. Vím, že to bylo toho 15. srpna 1958 a tvrdili, že v hlavním příjezdu stál příslušník s motorkou, tak tvrdili, že ho chtěli zabít. Oni ale chtěli jen utéct, jenže se jim to nepovedlo. Potom vím, ale to už vím od spoluvězňů, že ho dali na samotku, přesně vím kam. Denně ho tam mlátili, i toho Petrovského a Nýčkala. A potom, 28. září, ho poslali, aby si šel vyklepat venku deku na chodník. Tam byly takové betonové chodníky a on vstoupil s tou nohou mimo chodník a z první věže ho dávkou ze samopalu zastřelil a rozstřílel mu hlavu, to vím od spoluvězňů. Nechali ho tam dvě hodiny ležet na place pro výstrahu a dvakrát tam na něj hmatali, protože měl tep. A dokud měl tep, nechali ho tam ležet."

„Matka říkala, že ho zatkli a jí poručili, že musí ještě podojit krávy. Ty bandasky s mlékem naložili na jedno auto, na druhé auto naložili prasata a zapečetili barák a řekli jí, ať si jde, kam chce. A ona šla deset kilometrů pěšky přes les se mnou a se sestrou ke svým rodičům.“

"Když se do Rtyně přistěhovali Pichovi, že jo, Pich-Tůma, tak pak se mnou kamarádila jeho dcera Jana. Až když jsem byla dospělá, jsem zjistila, proč se mnou vlastně kamarádila. Protože ten Pich-Tůma chodil mlátit vězně na Tmavý důl a byl v Hradci u vyšetřování a tam je mlátil. O něm je to prokázané, že mučil politické vězně."

"Mamka pak žádala znovu o návštěvu, jako příští rok o prázdninách. Měla ji povolenou a pak ji naráz zamítli. Nikdo nevěděl proč. 'Návštěva se zamítá,' a už jsme tam nejely. Později jsem se dozvěděla, že se otec měl 15. srpna ještě s dalšími dvěma vězni pokusit o útěk z Leopoldova, Tatrou proti hlavní bráně. To bylo 15. srpna, ale to jsme se vše dozvěděly až po devadesátém roce."