Jaroslav Ryvol

„Ten wehrmacht odtáhl celej na Plzeň. To jsme stáli a koukali jsme se s bráchou a říkali jsme: ,Vidíš, takhle jsme se na ně koukali v devětatřicátým, když sem šli.’ To byste měl vidět. Měli pekařský dvoukoláky, na tom měli naházený ty svoje rance a pušky a dva to tlačili. Nebo dětské kočárky a v tom měl hozený ruksak a tlačili to. Takhle odcházela německá armáda, wehrmacht, kdežto vojáci SS tam zůstali na furt.“

„To si vzpomínám velice dobře, to jsem zrovna stál v těch Strašnicích s bratrem při té Černokostelecké, když tam přijížděly kupodivu odkryté automobily a seděli tam zmrzlí němečtí vojáci, on tenkrát zrovna padal sníh s deštěm. A zrovna tam, jak jsme stáli, tak ta kolona zastavila a ty německý vojáci seskákali a šup do krámu. To už se hlásilo, že marka bude platit deset korun, jedna marka. V první řadě, co tam kupovali, to jsem sám viděl, dorty. Takhle to nesli, taky salámy. Měli marek dost a bylo to laciný, jedna ku deseti. Lidi nemohli křičet nebo na ně něco házet, protože to bylo zakázaný, to se nesmělo. Tak jenom každej koukal.“

„Asi půl roku jsem dělal na Adamovi, nebo Evě? Já už nevím. A tam dělali muklové. Ale nebyli nějak mlácený, to byli normální horníci jako každej druhej. Měli i ty samé jídla. My jsme s nima normálně mluvili. Dovnitř tam akorát sjížděli fárající bachaři, ale ti ani nebyli ozbrojení. Normálně ti muklové dělali jako každej druhej a kouřili. Ale to si pamatuju dobře, že tam byl jeden cikán a ten říkal: ,Ty jezdíš ven, viď? Přines rum a já ti ukážu, kde je hodně bohatá smolka.’ Protože když jsme dělali na skále, tak tam jsme byli placení za metry. Ale když jsme přišli na rudu, tak podle toho, jak byla aktivní. Za čistej smolinec bylo třeba za kilo 32 korun, to si pamatuju. A když byla míň aktivní, tak taky za osm korun.“

„Že byli lidi na ty Němce a na kolaboranty naštvaní, zuřivě, to je fakt. Protože udávali a hodně lidí přišlo do koncentráku nebo do věznic. Takže na ně měli žízeň. Velkou.“

„Holt na Hradě byla veliká slezina všech vysokejch a nejvyšších oficírů. Samozřejmě že tam nevzali nějakýho Jánoše nebo nějakýho toho Fritze. To prostě byla elita. A vím, že křičeli v tom pouličním rozhlase, že teď jede doktor Edvard Beneš, a všichni: ,Sláva!’ Ještě dneska to vidím. Vedle něj seděla Hana Benešová, manželka, smála se a kejvala hlavou. Pak říkali: ,Teď pojede maršál Koněv, osvoboditel Čech, a generál Leljušenko, osvoboditel Prahy.’ To vždycky křičeli a všichni křičeli: ,Sláva, ať žije!’ Takhle to probíhalo. Pak se taky křičelo, když tam jeli američtí oficíři, nějakej ten Bradley, americkej taky vysokej generál, taky se mu křičelo. Dále angličtí oficíři, francouzští oficíři. To bylo veliké vítání.“