Josef Sádlo

* 1930

  • "Byly to trošku krutý podmínky, protože my jsme byli po nějakým tom začátku vojny, kdy jsme byli v poddůstojnický škole, a skončili jsme. A pak to bylo rozdělený na jednotlivý „baterie“ – někteří byli jako kanonýři protiletadlový. My jsme měli na starost radar. My jsme dodávali kanonýrům informace, kde to letadlo je. Taky tam byl ústřední zaměřovač, optickej. A to všechno sloužilo k tomu… Tam byly třeba zajímavý, když jsme jeli na cvičení, tak když se jelo za letadlem, tak táhli po laně takovej pytel a do toho pytle se prostě střílelo ostrejma nábojema – kdo se jako správně strefí. Takže to bylo zajímavý s tímhletím, že se používaly ty ostrý náboje. To byly protiletadlový zbraně a my jsme byli teda jediná obsluha toho radaru. Já jsem teda vojákoval v Český Třebový. A měli jsme na starosti ten železniční uzel chránit proti napadení nepřítele, kdyby se sem dostali a chtěli nám ten železniční uzel nějakým způsobem zlikvidovat. Tak jsme byli tam za Českou Třebovou zakopaný v takových „zemljankách“, jak jsme tomu říkali. Byly to takový polní podmínky, by se dalo říct. Země vykutaná, vykutaná místnost, kde byly kavalec vedle kavalce. A byl tam komínek vystrčenej, kamínka – v zimě, abychom nezemřeli zimou. Ale přežít se to dalo."

  • "Zajímavý, to znám samozřejmě jenom z vyprávění, to kino si pořídili Sokolové na to, aby jim to vydělávalo peníze na zakoupení materiálu na sokolovnu. Takže to bylo vlastně ještě původně němý kino, takže v tý době nebyla ani v Byšicích elektrika, normální síť. Takže z toho mlejna se bral… Tam je generátor nebo dynamo, který napájelo tu obloukovou lampu na tom kině. Kino potřebuje hodně světla na promítnutí na to plátno. V tý době ještě tam bylo – jako u některých těch hospodářskejch strojů, řezaček – velký kolo, kde se převodově ten film posouval. A v sále byl pan Čížek na housle a pan Adamec, na piano k tomu hráli. Protože to kino bylo němý samozřejmě. Takže to znám jenom z vyprávění. A potom, když už bylo ozvučený kino, tak tady byly různý filmy, speciálně po válce to byly ty americký filmy, na který jsme se těšili."

  • "Ten vlak jede po Vysočanech – Praha Vysočany. První zastávka jsou Satalice. Než se přijede do Satalic, tak se projíždí takovejma skalama. A tam nás zastavili. Byl hlášenej poplach, a tak jsme samozřejmě vystoupili, dívali jsme se, co se děje. A viděli jsme, že v tom kbelským letišti jsou rozestavěný jednotlivý německý letadla na ploše. A ty takzvaný hloubkaři nalítávali na ty letadla a stříleli na ně. Takže likvidovali tyhle letadla, který byly na tý plošině. To pro nás byl samozřejmě zážitek. Bylo to zvláštní, než to skončilo. Což to zase nebyl dlouhej nálet. A pak se to odhoukalo a vlak pokračoval dál."

  • Full recordings
  • 1

    Byšice, 17.12.2019

    (audio)
    duration: 01:08:02
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V Sokole jsem poznal i svou ženu. Od té doby jsme spolu

Foto z natáčení rozhovoru
Foto z natáčení rozhovoru
photo: archiv Post Bellum

Josef Sádlo se narodil 22. září 1930 v Praze. Celý svůj život prožil ve vesnici Byšice na Mělnicku. Vyučil se jako radiotechnik. Za druhé světové války se stal svědkem náletu hloubkařů na kbelské letiště. Rodiče se angažovali v Sokole, otec provozoval místní kino a do Sokola od dětství chodil i pamětník. Zúčastnil se X. i XI. všesokolského sletu v roce 1938, respektive 1948. Vojenskou službu strávil v padesátých letech v České Třebové. Poté celý život pracoval v ČKD v Praze. V listopadu 1989 se zde zapojil do generální stávky. V době natáčení rozhovoru (2019) žil pamětník v Byšicích.