Jan Ságl

„Vzniklo to tak, že jsme měli doma šest set prezervativů. Když byli ještě Plastici pod PKS, tak jim jejich tehdejší manažer Evžen Kratochvíl vyjednal šňůru po Skandinávii. Potřeboval jsem tedy vymyslet scénu, kterou bude možné odvézt letadlem. Došlo mi, že už jsme měli nafukovací jitrnice a prezervativy se dají nafouknout taky. Šli jsme je nakoupit s Magorem, a protože jsme byli dobytek, tak jsme si vybrali drogerii, kde byly učnice. Bylo to na Staroměstském náměstí kousek od toho, kde měl kdysi drogerii Fafejta. Magor tedy vešel do prodejny a kňouravým hláskem řekl: 'Prosím vás, máte prezervativy?' Holka za kasou se začala červenat a zeptala se, kolik jich chceme. A v tu chvíli jsem já kňouravým hláskem odpověděl: 'Asi šest set.' Ona už to nevydržela a vylítla z prodejny za takový závěs, odkud už se ozýval šílený řev a řehot. Závěs se vždycky odchlípl a celá třída se postupně chodila koukat, co je to za šílence, kteří chtějí šest set prezervativů. Pak přišel pan vedoucí a prodal nám to. Jenže z koncertů sešlo, prezervativy byly pořád u nás doma, a tak jsme si řekli, že je nafoukneme někde v krajině.“

„Ve dvaaosmdesátém jsme sehnali jakousi hodnou paní, která byla přes devizové přísliby, a oba dva jsme je dostali. Devizák byl však jedna věc, protože člověk musel získat ještě výjezdní doložku, o kterou jsme hned zažádali. Opět si mě zavolali a sdělili mi: 'Vy a vaše žena doložku dostanete, když se nějak rozumně domluvíme.' Řekl jsem jim na to, že už jsme to probrali asi čtyřikrát, že to je blbost a já ani moje žena v tom případě nikam nepojedeme. Oni na to řekli: 'My na vás nemáme žádné kartáče. Když jede někdo a je zaměstnán, tak musí vyplnit aspoň formulář o styku s cizincem.' Tak jsem odpověděl, že jestli je trápí pouze to, tak jim klidně ten formulář vyplním, jako každý občan. V tu chvíli se jim rozzářily očička: 'Tak to se určitě setkáte s Jiřím Kolářem a Pavlem Tigridem.' Zastavil jsem je: 'Zase jsme tam, kde jsme byli. Já prostě nikam nepojedu!' A nepodepsal jsem jim to. Asi za tři dny jsem dostal výjezdní doložku. Byla to jedna ze strategií, jak rozeštvávat rodiny. Magor byl v kriminále a oni si mysleli, že když pustí jenom jeho sestru, tak začne přemýšlet nad tím, co jim prozradila. Když zjistili, že to nejde, tak nás pustili oba.“

„Dostali jsme se k tomu tak, že Jindřich Chalupecký onemocněl a dal Jiřímu Padrtovi termín - 'Já nemám čas, udělej tam výstavu.' No a Jirka si vymyslel tyhle dvě autorské dvojice: Kolářovou, Koláře a nás, jako ty úplně mladé, a nechal nám úplně volný prostor. Takže my jsme tam udělali tohle zvěrstvo. O generaci starší lidi z UB 12 dojeli za Chalupeckým do nemocnice, vyzvedli ho na revers a dovezli do Špálovky, aby výstavu zakázal. Chalupecký byl přeci jen estét a už postarší pán, takže byl zděšený. Po stěnách tam lezly a cvrlikaly kobylky a kolem nich byli všude androši, kteří v galerii taky nemají co dělat. Chalupecký se na to díval a řekl: 'Já jsem ten poslední člověk na světě, který zakáže nějakou výstavu.'“