Václav Šašek

„Vždycky přišlo z ministerstva, ze správy, která dělala výjezdní doložky a pasy, přišlo, že moje cesta do zahraničí se zamítá. Na to byl takový zvláštní zákon, číslo si už nepamatuju, ale pak tam byl nějaký paragraf, kde byly čtyři věci, kdy vám mohli odmítnout vydat nějaký výjezdní doklad. A sice pokud jste byli v trestu, čili byli jste v kriminále; pokud se proti vám vedlo trestní řízení, čili ještě jste nebyli v kriminále a už jste byli třeba ve vazbě; pak pokud jste poškodila zájmy, nebo poškodil zájmy Československa nebo pověst Československé republiky v zahraničí nebo kdekoliv, když jste tady o něčem řekl, že je špatné, tak už taky se s vámi mohli zamést; a čtvrtý byl nejzajímavější: pokud cesta žadatele není v souladu se státními zájmy, čili na to se mohlo nasadit úplně všecko. To byl takový, hodně široký pojem. A tenhle široký pojem mi tam vždycky nasadili.“

„Měl jsem velice špatný kádrový posudek, protože můj otec byl živnostník. Měl až do roku padesát sedm soukromý obchod s potravinami. Tak jako dneska máte Vietnamce, ty malé krámky, tak něco podobného to bylo, říkalo se tomu koloniál. Protože nevím, kde to vzalo název, ale asi když se dováželo zboží z kolonií, tak většinou takové ty věci, které tady u nás nebyly, káva, kakao a různé koření a já nevím co všecko možné… Tak se tomu říkalo koloniál. No tak tenhle ten náš krám můj otec provozoval. Čili já jsem neměl dělnicko-rolnický původ. Navíc můj mladší bratr, se kterým jsem měl i stejné jméno, utekl do Západního Německa. Můj starší bratr, z prvního manželství, ten byl v Anglii. Můj švagr, to byl zase manžel mojí nejstarší sestry, žil v Itálii. A ještě bratranec, od otcovy sestry syn, ten utekl do Francie. Samozřejmě všichni bez povolení československých úřadů, jak se to tenkrát definovalo. Čili jsem měl kádrový posudek velice ‚dobrý‘, já bych se tak maximálně dostal do dolů, ale to by bylo asi tak všecko.“