Helena Šebestová

„Já jsem tam stála na té národní třídě a teď ten jeden chlapík říká: ‚No, dneska si Gottwald slízl takový debakl, jak nikdy v životě.‘ A teď k němu šel chlapík s průkazem a říká: ‚Legitimujte se mně, pane.‘ A ti lidé viděli, že je to tajný, tak kolem něj udělali takový neprodyšný kruh a tomu člověku se podařilo utéct tomu tajnému.“

„To ještě Zápotocký jako prezident hlásal, že naše měna je pevná. A na druhý den byla ta měnová reforma. A měnilo se 1:50 a asi do pěti stovek 1:5, už přesně nevím. No bylo to strašné, jen pár korun. Lidé byli strašně ochuzení. No a horníci? Manžel byl na tom dolu, který spadal pod Hlubinu, důl Šalamouna, tam pracoval. Hlubina byla kousek dál. A to když se jelo tramvají k nádraží Frýdlant, tak to bylo vidět. Tak jsem viděla ty horníky, jak tam stávkují. Dodneška mě z toho mrazí, když si na to vzpomínám. Potichu. Světla. Šachta plná lidí, mlčení, ticho, taková hrozná tíseň. Všichni jsme, i kdo měl nějakou korunu, o ni přišli. Bylo to hrozné, ta měna.“

„Pátého května sobota ráno, to si pamatuju, sedm hodin, otevřeli jsme okno a teď slyšíme nějaký křik venku a teď on (místní chlapec) jel na kole a volá: ‚Prapory ven, jsme svobodní.‘, měl trikolóru a prostě jel na tom kole. A když jel nazpátek, směrem k tomu Trojáku, tak ho tam Němci zastřelili. Takže to bylo toto. A tehdy, ten můj bratr (Jan) při tom osvobozování on, jak říkám, 40 Němců tam zajali v tom dolíku."

„No, ale kdysi právě na ten Troják (turistická chata) přišli v noci partyzáni a pršelo. A byli asi čtyři. A rozvěsili si tam na sporák pásy s náboji a sušili to tam. Je tam taková malá kuchyňka, za tou hospodou, za tím výčepem. Jak se rozednělo, tak bušili na dveře Němci a že jsou tam blátivé stopy a že tam musí být partyzáni. No a tehdy to zachránila ta moje stařenka, říkala jim. Ale páni, ne, tady nikdo není. Oni tam měli takový sklep za tou kuchyňkou v komoře, pod dřevěnou zvedací podlahou. Oni tam naházeli napřed ty nábojnice a naskákali tam sami. A prostě se to přiklopilo a teta nebo strýc tam přitáhli velký hrnec na ten poklop. A teď ti Němci prošmejdili celý ten Troják, to už tam byla přístavba, bylo to větší. A tam byly dole pivní sklepy, z chodby, a nahoře půda a pokojíky. Oni to všechno prošmejdili a nikoho nenašli. Takže, tehdy to ta stařenka zachránila před vypálením.“