Otto Šebor

„Když jsem byl již několikátý den na třetím oddělení v Kartouzích, nebo, chcete-li, v nápravně-pracovním táboře Valdice u Jičína, byl jsem odveden do vyšetřovací místnosti, kde se objevili dva pracovníci v civilu, a jak se ukázalo, byli to pracovníci agenturní sítě StB, kteří začali vyvíjet velmi intenzívní nátlak, abych podepsal spolupráci s tím, že samozřejmě bylo slibováno – potřebujeme mladé lidi, kteří budou pracovat pro nás, na které se můžeme spolehnout, dostaneš možnost dostudovat, podepíšeš-li spolupráci, máš ve věznici rodiče – tvoji rodiče budou propuštěni, zkrátka nesmírně intenzívní nátlak, který, zejména pokud jde o nabídku propuštění rodičů, byl pro mne nesmírně lákavý. Nicméně jsem nesmírně intenzívně přemýšlel o tom, nakolik je taková nabídka reálná, a po zkušenostech, které jsem měl z vyšetřovací vazby v Klatovech, ze soudní vazby v Chebu, ze soudní vazby v Praze na Pankráci, jsem si byl stále více vědom, že se jedná o lákání, které nemusí být splněno, pokud jde o sliby, které nabízeli příslušníci StB, že z toho může zůstat právě jen ten obludný závazek, to obludné pomyšlení, že se nechám lapit do sítě StB.“

„Z okna jsem viděl, že Kulhánek se spolu s ještě dalším vězněm, který byl ve skupině těch, kteří měli právě procházku, začal v nutách ve fasádě té vězeňské stěny šplhat po stěně nahoru v místech, kde křídlo vězeňské budovy dosahovalo ke střechám garáží, které patřily k vězeňskému dopravnímu provozu. Byl jsem jak fascinován, oba se vyšplhali jako opičáci na úroveň střechy, skočili na ni a běželi směrem ke stromořadí, které lemovalo ulici přiléhající k věznici. Oba dva, každý do jiného prostoru, skočili do koruny javorů, do stříhané, kulaté koruny olistěných javorů, bylo vidět, jak se větve rozevřely, a bylo slyšet dopad okované vězeňské obuvi na chodník, a krátce nato se ozvaly povely: Stůj! Stůj!! – a výstřely. To byl příběh, jehož konec byl strastiplný pro Kulhánka i pro jeho spoluvězně z cely, s nímž byli společně na vycházce a s nímž se domluvili na pokusu o útěk. Měli bohužel tu smůlu, že v okamžiku dopadu na chodník spadl Kulhánek před náčelníka chebské věznice, který šel do zaměstnání.“

„Po zatčení Kulhánka dopravovali v pochybnostech příslušníci StB, poté, co jim předložil padělaný občanský průkaz, k identifikaci do Bartolomějské ulice. Cesta z místa zatčení, tedy z Kateřinské ulice, do Bartolomějské, se uskutečnila tramvají číslo dva, která sjížděla z náměstí Pavlova spádem na Karlovo náměstí. Při vjezdu na Karlovo náměstí Kulhánek využil prudkého zabrzdění tramvaje před vjezdem do stanice na Karlově náměstí, rozrazil dvojici na plošině stojících příslušníků Státní bezpečnosti a vyskočil z jedoucí brzdící tramvaje. Pokusil se prchat před pronásledovateli z Karlova náměstí směrem do Ječné ulice, přičemž příslušníci použili služebních zbraní a stříleli po něm. Za vstupem do Ječné ulice v jednom z činžovních domů vyšla jakási žena, která šla venčit psa. Prchající Kulhánek využil příležitosti, vběhl do domu, který se jinak v noci zamykal, a pokusil se vběhnout přes přízemní schodiště směrem do dvora se záměrem dostat se tudy do dalších dvorů a utéci. Při střelbě a útěku došlo k tomu, že Kulhánek opakovaně upadl, poranil si koleno, a nakonec, když sbíhal ze zvýšeného přízemí do předsklepní části schodiště, aby tudy vběhl na dvůr a pokračoval v útěku, upadl a tam ho příslušníci StB dopadli.“