Otto Ševčík

„Zase přiletěla letadla. Letěla níže a od jihu. Říkali jsme si, že to bude zlé. Viděli jsme, že jsou nějak nízko, a říkali jsme si, že to nesvědčí o ničem dobrém. Tak jsme šli do sklepa. A začaly hvízdat bomby. Slyšeli jsme, jak to lítá. Dostal zásah Rütgers, Rütgersovy závody Vítkovice, tam se dělal dehet. Tam spadla bomba a valil se odtamtud černý dým. Seděli jsme ve sklepě a jenom jsme se klepali strachy, ať to nespadne na nás. Všechno se chvělo. To byl první nálet na Ostravu, který jsme prožili ve sklepě.“

„Měl jsem strach, co se bude dít, protože otec byl v komunistické straně. Bylo tam hodně horníků. Měl jsem obavy, že ho přijdou zavřít. Nejhorší to bylo za heydrichiády. To byla opravdu hrůza. Chodilo gestapo a přišli i k nám do třídy a ukazovali nám fotografie, kde měli vyfocené kolo, plášť, věci, které zbyly po atentátnících. Ptali se, jestli jsme to někdo neviděli. Byli jsme vystrašení. Byl to šok. Přišli zpupní, uřvaní. Působilo to na nás hrozně.“