Gabriela Kumar Sharma

* 1967

  • „Pomalu se tam lidi začali scházet. Na tom Václaváku. Teď, povídali si, jak to bude, co všechno se děje, proč jsme tady a kdo to byl Jan Palach a proč jsme vlastně tady. A pak najednou z ničeho nic se člověk podíval a uviděl ty vodní děla. Policie už tam byla, už tam pomalu začala. Ty děla byly nahoře, u koně, nebo pod koněm. A ta atmosféra toho a pak tam bylo najednou hodně lidí a pak se ti lidi začali do sebe, začali jsme postupovat dopředu a já tenkrát nějak, já totiž mám hrůzu z davů, tak jsem jakoby nejdřív chtěla zpátky, ale pak jsem se zase přiblížila a pak ale už jsem viděla, jak se ty děla přibližovaly a už jsem byla hodně blízko. Pak jsem kvůli tomu zmokla a v tu chvíli najednou jsem měla nějaký jako zřejmě ten pud sebezáchovy, že jsem viděla, najednou jsem se podívala okolo a tam policajti a já jsem se lekla a začala jsem, otočila jsem se a začala sama utíkat tou jednou ulicí postranní. A nějak to prostě ve mně najednou jakoby se, to bylo vlastně to rozhodnutí, že tohle už asi nebudu zvládat, že už ani nechci a že se prostě potřebuju posunout dál."

  • „Vzpomínám si na Marii Výbornou, která byla dějepisářka a češtinářka a která mě nenáviděla. Nenáviděla mě také proto, že kolikrát na mě čekali různí lidé, které ona považovala samozřejmě za nebezpečné a za narkomany. A vždycky mě dávala, pamatuji si právě na to, že byly okna do ulice a ona před celou třídou řekla: ,Podívejte se, kdo čeká na Gabrielu Koudelkovou. Ta to nikam nikdy nedotáhne.´"

  • „Jednu takovou velkou vzpomínku, kterou mám, to jsem byla během dne jsem tam jednou přišla a něco jsem tam přinesla, nějaké přepsané samizdaty a teď, byla jsem s Marií, s tou hlavní, paní Kaplanovou a najednou přišla její dcera, myslím, že to byla Marla, jedna z jejich dcer nebo Máča a řekla: ,Mám avízo, že přijedou policajti. Určitě přijdou a chtějí do bytu. Tak úplně jako s bušícím srdcem mě Marie zavřela v koupelně a řekla: ,Teď budeš jenom splachovat věci, které ti budu nosit.´ Protože oni den předtím dostali štos nějakých věcí, které, kdyby se našly, tak by to byla tragédie."

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 30.01.2024

    (audio)
    duration: 01:39:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Podívejte se na ní, ta to nikam nedotáhne

Gabriela Sharma v 80. letech 20. století
Gabriela Sharma v 80. letech 20. století
photo: Archiv pamětnice

Gabriela Kumar Sharma se narodila 9. července 1967 v Kroměříži do intelektuálně založené rodiny Petra a Adély Koudelkových. Její otec pracoval jako novinář Mladé fronty a o komunistickém režimu věděl svoje – během srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 jej, a několik jeho dalších kolegů, drželi vojáci pod samopaly. Petr Koudelka se později stal členem tzv. „šedé zóny“. Rodinu v době normalizace navštěvovali lidé z umělecko – intelektuálních kruhů, například Kurt Gebauer či filosof Ivan Chvatík, který kdysi zachránil archiv zemřelého Jana Patočky. Gabriela, ovlivněna prostředím svého dospívání, začala již v patnácti letech navštěvovat kulturně – umělecké společenství, jež se scházelo v pražské kavárně Slavia. Chodil sem i disident Václav Havel. Díky tomu, že se poznala se starší kamarádkou Markétou Novákovou, která ji uvedla mezi „máničky“, začala Gabriela Sharma pravidelně navštěvovat režimem zakázané akce – tajné výstavy, koncerty, happeningy. Vedle toho se seznámila se známou katolicko – disidentskou rodinou Kaplanových, která na své chalupě na Šumavě pořádala ilegální náboženské semináře, jichž se jako host účastnil například známý teolog a vězeň svědomí Josef Zvěřina. Gabriela Sharma se v tu dobu naplno zapojila do tvorby a distribuce samizdatu – nejen proto ji v jejích šestnácti letech odvezla Státní bezpečnost na první výslech. Tajní chtěli vědět jména a místa, kde se disent schází, ale dívka nepromluvila. Pamětnice kvůli své činnosti a kontaktům byla často šikanována i na gymnáziu. Přerostlo to až k nepodmíněnému vyloučení ze školy. Gabriela Sharma tehdy nastoupila jako garderobiérka v Hudebním divadle Karlín. Pracovala po večerech, když se hrálo, a přes den měla čas na samizdaty a setkávání se s lidmi disentu, k nimž měla blízko. Poté, co se v lednu 1989 během Palachova týdne zúčastnila masivní demonstrace, která byla velmi drsně, za pomoci vodních děl a obušků, rozehnána, řekla si, že už toho má v Československu dost a rozhodla se pro emigraci. Do sametové revoluce zbývalo jen pár měsíců. Gabriela Kumar Sharma později vystudovala dějiny umění, moderní hebrejštinu, ale také dějiny Blízkého Východu. V roce 2024 žila v New Yorku a pracovala na Kolumbijské univerzitě.