Tomáš Skála

„Pana Lupače charakterizovat, je to můj tchán, to byla neskutečná výhra! Jako osobnost je opravdu výjimečný, i po té lidské stránce, v životě každý, kdo potřeboval pomoci, tak mu pomohl, ukázal všechno, protože v tom našem řemesle nejsou žádná velká tajemství, opravdu člověk musí rozumět tomu dřevu a na spoustu věcí si přijít sám. Jako člověk je úžasný, přijali mě do rodiny, měl tři dcery a já jsem přišel a vzal si za ženu tu nejmladší dceru. Přijali mne jako syna a je to jako můj druhý tatínek nebo maminka, s Frídou, to jsou úžasní lidé, oba dva. To byla ta největší výhra moje. Samozřejmě nesmím zapomenout na moji manželku.“

„Vždycky s oblibou říkám, že jsme takový přelomový ročník, my 1970. Když se ještě vrátím zpátky, tak ročníky 1970 začínaly ve škole množinami, to bylo také dost velké téma, dřív byla devítiletá docházka a rok 1970 končil osmiletou docházkou. Pořád se to napojovalo dál, dřív byly tříleté učební obory a my měli tři a půl roku, nebyl ten maturitní, ten byl čtyřletý, a přijdu na vojnu, a rukujete, dáváte slib, vlastně jsme přísahali komunistické straně na dva roky. Takže jsme ještě stavěli ty dráty na hranici, a zanedlouho už jsme je začali i bourat. Takže tomu ročníku přikládám, že jsme stejně staří s Malátným z Chinaski, takže už nám udělali i písničku, Husákovy děti, to považuju za hodně pozitivní věc.“