Ing. Jan Sláma

„Takové veselé historky, dcera Motyčky říkala, on odjel do Prahy a byl jmenovaný ministrem stavebnictví. To bylo na Mikuláše, takže to bylo rychle, tzn. 5., 6. prosince (1990) říkala: ‚Tatínek říkal, abys mu zavolal, tady na toto číslo do Prahy.‘ Tak jsem tam z budky volal, on říká: ‚Honzíku, sežeň si sedmnáct, minimálně čtrnáct, lidí a budeš mně dělat náměstka na to stavební ministerstvo. Nešel jsem, protože jsem se rozváděl, musel bych se odstěhovat do Prahy atd. V té době jsem byl zase v „kuchyni“ a bylo to trošku taková amarcordská vzpomínka. První volby, někdy v červnu 1990, tak já jsem seděl v kanclu u toho ministra, to bylo ještě Československo nebo ČSFR nebo to byly ty pomlčky a takové ty šaškárny. Já jsem tam seděl, teď se to tam scházelo, jako telefonem informace, výsledky, domluvy, pak jsme jeli do sídla Lidové strany, pak jsme se zas vrátili a volal, Čarnogurský se jmenoval, to byl Slovák, lidovec taky. Já jsem seděl u toho, tak jsem slyšel, co říká on i ten Motyčka a jsem potom tomu Motyčkovi říkal: ‚Pane inženýre, ale to jsme zase v prdeli, takové to politikaření, spadl ten étos. On mně říkal: ‚Víš co? Tak to je, když seš v nějaké straně, tak to není, že to, co si myslíš, že je dobře, tak to budeš dělat. Tam je plno věcí, které se ti nebudou líbit, anebo teď je ideální doba, založ si svou stranu, teď je ta správná doba. Zorganizuj si to a pak si to budeš dělat po svým. Pak mně po nějakém měsíci říkal: ‚Vidíš a nějakej Vašek Klausů tě předběhl. To vzniklo z toho OF (Občanské fórum), to je taková amarcordská vzpomínka, ale tam jsem se vnitřně rozhodl, že nebudu s politikama tančit, na to nemám vybavení.“

„To už jsme dělali Velkou cenu, ten areál, to jsem byl tím zaujatej. Oni potom, to byla přesmyčka, jako velká pocta mně nabídli, že pro mě sehnali jakousi kartičku pro kandidáta KSČ, abych to mohl dělat. To jsme se dostali do konfliktu, protože jsem poděkoval a … ale už to bylo v roce 1986, 1987, to už neměli takovou sílu a už si byli nejistí, soudruzi. Tam mě zachránil podnikový ředitel, to je to, co jsem zmiňoval s mým otcem. Oni mě chtěli poslat na stavbu ‚k lopatě‘ a ten (ředitel) jim říkal, vyřiďte si to soudruzi, jak chcete, já ho potřebuju, aby dodělal Velkou cenu, teď se tomu říká Masarykův okruh.“