The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zbyněk Šolc (* 1959)

• narodil se 23. dubna 1959 v Jablonci nad Nisou

• svědek invaze vojsk Varšavské smlouvy

• otec byl suspendován za protiokupační postoje

• v roce 1978 absolvoval Střední průmyslovou školu v Liberci

• v letech 1978–1980 nastoupil základní vojenskou službu v Seredi

• vykonával stavební profese v družstvu Liaz

• podílel se na natáčení Vteřin Jablonecka

• od roku 1985 začal oficiálně vystupovat jako diskžokej

• zakládající člen Občanského fóra v Jablonci nad Nisou

• v době natáčení (2024) žil v Jablonci nad Nisou

Zbyněk Šolc se narodil 23. dubna 1959 v Jablonci nad Nisou. V severočeském městě prožil dětství, dospívání i dospělost. V šedesátých letech, kdy vyrůstal, panovalo ve společnosti uvolnění.  V roce 1968 přišlo takzvané pražské jaro. Lidé se najednou cítili svobodnější než dřív. Vše uťala násilná invaze armád Varšavské smlouvy 21. srpna  „Dozvěděli jsme se, že naše republika je okupovaná, že přijely tanky. Maminka plakala.“

Zbyněk jako devítiletý ještě nemohl zcela chápat, co se děje, i přesto tíživou situaci pociťoval. „My jsme to jako děcka brali spíš jako hru. S bráchou jsme lítali po zahradě, měli jsme takový dřevěný pušky a čekali jsme na to, až přijedou ruský tanky, protože se říkalo, že pojedou přes Jablonec. K tomu ale nakonec nedošlo.“

Strašně mě mrzí, že jsem to vyprávění nenahrál

Netrvalo to dlouho a komunistický režim se začal znovu upevňovat. Nastala takzvaná normalizace. V sedmdesátých letech pracoval Zbyněk jako asistent výroby ve filmových ateliérech. Později našel zaměstnání v knihovně v audiovizuálním středisku. Tam se náhodně setkal s bývalým letcem Royal Air Force (RAF) generálmajorem Karlem Mrázkem.

„Přišel tam takovej stařičkej pán o holi, přišel až nahoru, tak jsem vyšel z kanceláře a říkám: ˏDobrý den, co byste si přál?ˊ a on říká: ˏJá se jmenuju Mrázek...Já jsem bojoval v letecký bitvě o Velkou Británii.ˊ“  Setkání s Karlem Mrázkem má pro Zbyňka velký význam. „To, co mi vyprávěl, bylo úžasný.“

Dali mě na dvě hodiny za mříže

Následující léta Zbyněk prožil bez větších problémů. Jen jednou se dostal do nepříjemné situace. Na počátku osmdesátých let slavil v jedné z jabloneckých restaurací s přáteli narozeniny. Když se vraceli v pozdních hodinách domů, Zbyňka napadlo vzít si vlajku a pověsit si ji na ramena, která měla sloužit jako výzdoba na nadcházející oslavy prvního máje. Celou scénu zahlédli příslušníci Veřejné bezpečnosti. Zbyňka neprodleně odvedli k výslechu.

„Všechno jsem jim popisoval, tak se to sepsalo a dali mi to podepsat. Já jsem vytáhl z kapsy propisovačku a začal jsem opravovat hrubky. Řekl jsem, že když mám něco podepsat, tak to musí být česky a takovouhle slátaninu nepodepíšu. Načež mi vytrhl propisku a začal zuřit, co si to dovoluju.“ Zbyněk nakonec vyvázl bez postihu.

Zvěst o Národní třídě se šířila na kazetě

Když dne 17. listopadu roku 1989 policejní oddíly brutálně potlačily pokojnou studentskou manifestaci, zdálo se, že v ostatních koutech republiky půjde život normálně dál. Nějaký čas trvalo, než se zvěst o tom, co se v Praze na Národní třídě stalo, rozšířila i na venkov. Když se ke Zbyňkovi dostala videokazeta, na které byly záběry policejního zásahu, nechtěl věřit svým očím, jak brutálně byli studenti napadeni.

Revoluce se nakonec rozšířila do všech koutů země a Jablonec nebyl výjimkou. Zbyněk se připojil k místnímu Občanskému fóru (OF) a zařizoval aparaturu potřebnou k ozvučení projevů na mítincích. „Každej den jsme se scházeli na náměstí vždycky v 16:00 a začínalo se tradičně hymnou a mezitím nám studenti z Prahy vozili různá prohlášení.“ Sametovou revoluci prožil Zbyněk velmi intenzivně a pak přišel zdárný konec.