Markéta Šonková

* 1936

  • „Představte si, že ona [německá učitelka] mě posadila k Martě. Marta byla Němka. Představte si, její táta byl vedoucí gestapa v Olešnici. To bylo to samé. Ona na mě čekala, on s ní nikdo nekamarádil, to víte, protože se jí báli. Jít k nim, když byl její táta u gestapa... Nikdo z dětí s ní nekamarádil. Na mě ona, chudák, čekala vždycky dole u dveří. Já, když sešla dolů, já chtěla utéct, nemohla jsem. Ona mě chytila za ruku a táhla mě k nim. Já jsem si s ní musela hrát. Já se tam měla ale dobře, ta paní byla hodná.“

  • „Učitelka byla tedy potvora – Němka. Tady nosila ten kříž. Ona byla u těch SAmanů, víte. Hrozná. Měla na sobě… já si ji dodneška pamatuji. Blond, takový velký drdol, černou sukni a černý kabát. Já černou barvu od té doby nesnáším, protože v ní pořád vidím tu potvoru. Když jsem přišla ráno do školy, řekla: ,Heil Hitler!´ Já jsem neřekla Heil Hitler!, protože jsem to neuměla. Ona mě vždycky vzala za límec a třískala [se mnou] o tabuli. Já byla samá modřina. Babička nemohla dělat vůbec nic, kdyby tam byla šla, tak mě sebrali a dali na převýchovu.“

  • „Babička nahlásila šest slepic. My jich měli sedm. Králíky – mohli jsme mít jenom jednu samici, víte, aby nás uživila. Představte si, gestapo jezdilo do vesnice a chodilo po lidech se starostou. Kontrolovali, co tam měli napsáno a přihlášeno. Tak my děti vždycky letěly domů a křičely: ,Přijelo gestapo!´ Lidi všichni hnali domů, kdo měl co přihlášeného navíc, tak se to muselo schovat. My jsme měli takovou jámu vykopanou, tam jsme vždycky v pytlích naházeli slepice, přikryli chrastím, aby je nebylo vidět. Báli jsme se jenom, aby kohout nezakokrhal.“

  • Full recordings
  • 1

    Horní Stropnice, 09.06.2023

    (audio)
    duration: 01:09:00
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Horní Stropnice, 03.04.2024

    (audio)
    duration: 01:26:45
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Byla jsem dítě lásky

Markéta Šonková, 60. léta
Markéta Šonková, 60. léta
photo: Post Bellum

Markéta Šonková, rozená Schimánková, se narodila 4. října 1936 v Praze u sv. Apolináře Anežce Dumcové, rozené Schimánkové, jako dítě lásky. Její rodiče se nikdy nevzali, matka ani neuvedla jméno otce do rodného listu. Po matce měla německou příslušnost. První tři měsíce života strávila se svou matkou a poté byla dána do pěstounské rodiny v Bukové v jižních Čechách. Matka za ní dojížděla a celý život spolu byly v kontaktu. Její pěstouni, Václav a Marie Janečkovi, měli malé hospodářství, které rodinu živilo. Spolu s ní se Janečkovi starali o dalších sedm dětí. Pěstouni ji vedli k víře v Boha. Za války bylo několik z jejích nevlastních sourozenců totálně nasazeno. Markéta Šonková nastoupila v roce 1942 do německé školy v Olešnici. Zažila konec války v Čečovicích. Po válce jim s matkou jako německým občankám hrozil odsun do Německa, k němuž naštěstí nedošlo. V roce 1946 pamětnice nastoupila do české školy v Horní Stropnici. Po škole velmi stála o to, stát se kuchařkou. Stát ale potřeboval pracovní sílu v továrnách, a tak místo do učení na kuchařku nastoupila do učení na přadlenu. Krátký čas po vyučení pracovala v textilní továrně v Jindřichově Hradci. Když její pěstounka vážně onemocněla, z práce ji uvolnili a vrátila se domů do Bukové. Na počátku padesátých let se jí podařilo sehnat práci pomocné kuchařky. Od té doby až do svého odchodu do důchodu pracovala jako kuchařka v různých provozech. V roce 2024 žila Markéta Šonková v Domově pro seniory na Dobré Vodě.