Jiří Sopko

„Jak jsem skončil školu... Měl jsem jednoho spolužáka, se kterým jsem se kamarádil, a on byl kyperský Řek – Giorgos Kotsonis – se kterým se dodneška stýkám. Byl jsem tam za ním už třikrát. Ten mě tehdy vlastně přemluvil, abych s ním jel na Kypr. On se tam vracel asi po šesti letech. Měl takovou podivnou anabázi – jeden čas studoval v Číně a dodneška mluví perfektně čínsky. Pak putoval asi rok po Evropě, byl v Anglii, byl dokonce v Moskvě, než našel tady tu školu – Akademii. Takže se sem přihlásil, rok strávil v Hamrech na jazykové výuce. Takže já jsem těsně po škole odjel na Kypr. Dostal jsem tehdy cenu ateliéru a Pelc, který se ke mně vždycky choval absolutně slušně, mi to změnil na cestovní stipendium a prostě mi to někde u policajtů vyběhal, že mě pustili. Tehdy tam asi vůbec nelítala letadla. Takže já jsem jel přes Řecko, kde jsem byl čtrnáct dní. To byl rok 66, období, kdy skončil řecký král a vládla tam vojenská junta. Odtamtud jsem jel lodí na ten Kypr.“

„Na vojně jsem byl v Armádním výtvarném studiu tady na Žižkově. (Co to bylo?) Armádní výtvarné studio bylo... v tom rozpočtu, který vojáci dostávali, byla obrovská částka, nevím jaká, na umění. Takže oni ti kmenoví armádní umělci – tam byl například Radek Kolář, Schoř, sochař Zdrůbecký, Čermáková... ti tam malovali takové ty obrazy absolutně poplatné režimu. A oni si to sami nakupovali pro armádu. Nás tam měli jako takové poskoky, byli jsme tam asi čtyři. Takže my jsme například hlídali výstavy a takovéhle akce.“