monsignore Emil Soukup

* 1939

  • „Byl tam ten… My jsme mu říkali ‚kontrabrácha‘. Byl to kapitán. A ten si mě jednou zavolal. [Bylo to] takové… Člověk nevěděl, o co jde. Potom jsme se domluvili, že se setkáme tehdy a tehdy, já nevím. A já byl v ten den zrovna obsazen do služby. Tak jsem šel do služby a vykašlal jsem se na to. A tím to nějak skončilo.“

  • „Uvědomil jsem si jednu věc, a to, že bez Boha to nejde. Jednoduše řečeno. Protože jsem viděl tu úzkost dospělých lidí, kteří se modlili, když bylo toho šestého května v pětačtyřicátém roce. A tak si člověk uvědomil, že se nemůže spoléhat ani na dospělé. Že se může spoléhat jedině na našeho Pána.“

  • „Vzpomínky na osvobození Plzně byly velmi silné, protože to bylo velice těžké. Američani přijeli do Plzně šestého května v šest hodin ráno a my jsme viděli, jak tam bojují s Němci. Protože tady vedle synagogy byl Německý dům a tam byli němečtí vojáci. Ti běhali po střechách a stříleli na Američany do ulic. Taková osobní vzpomínka byla v tom, že Američané se zaměřili i na náš dům, protože tam běhali Němci. My jsme měli třeba v podjezdu domu kulometčíka, který střílel mezi dveřmi na Američany venku. Takže když ho potom zneškodnili, přišli i k nám a hledali tam Němce. Píchali bajonetem do peřin.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 09.05.2022

    (audio)
    duration: 01:21:01
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 15.06.2023

    (audio)
    duration: 01:32:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Věděli jsme, že církev je ohrožená a že ji musíme chránit. Říkali jsme si, že bez kněží nás potlučou čepicemi

Když Emil Soukup 1. července 1962 sloužil první primiční mši svatou v kostele sv. Bartoloměje v Plzni
Když Emil Soukup 1. července 1962 sloužil první primiční mši svatou v kostele sv. Bartoloměje v Plzni
photo: Archiv pamětníka

Emil Soukup se narodil 30. června 1939 v Plzni Emilii Soukupové, za svobodna Červené, a Karlu Soukupovi. Vyrůstal spolu se třemi bratry Vladimírem, Karlem a Janem. Tatínek po dědečkovi převzal krejčovský salon, o který však po roce 1950 v rámci znárodňování přišel. Poté byl zaměstnán jako úředník v obchodě s domácími potřebami. Maminka Emilie Soukupová pracovala za svobodna jako prodavačka U Svobodů na náměstí Republiky, později v obchodním domě Prior. Emil Soukup zažil dne 6. května 1945 osvobození Plzně a poslední přestřelky mezi německými a americkými vojáky přímo u jejich domu. V roce 1945 docházel do církevní obecné školy Kongregace Školských sester de Notre Dame v Plzni. Po perzekuci řádových sester komunistickým režimem pokračoval ve studiu ve škole v Podmostní ulici, pak v Komenského ulici a poslední rok strávil na jednoročním učebním kurzu. Od roku 1954 docházel na jedenáctiletou střední školu, dnešní Masarykovo gymnázium. Od roku 1957 studoval Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích, kde 24. června 1962 přijal kněžské svěcení a obdržel státní souhlas. Dne 1. září 1962 nastoupil jako kaplan do Domažlic, načež již od října 1962 absolvoval jako radista dvouletou základní vojenskou službu v Jičíně. StB se jej na vojně i později snažila získat ke spolupráci, což prý odmítl. Od roku 1964 pokračoval ve své duchovenské službě v Domažlicích, kde po čtyřech letech zažil okupaci Československa. V letech 1969–1974 působil ve farnosti v Lomnici nad Lužnicí, od roku 1974 v Českém Krumlově. V letech 1972–1982 byl členem Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, zastával zde různé funkce v rámci Jihočeského kraje. V roce 1993 byl přijat do nově vzniklé plzeňské diecéze a stal se farářem v Domažlicích. Od 1. září 2001 do konce června 2019 působil v plzeňské katedrální farnosti. Papež Benedikt XVI. jej 1. září 2009 jmenoval papežským kaplanem. Emil Soukup se 30. června 2019 vrátil k působení na Domažlicku. V době natáčení (2023) žil v Plzni.