Mgr. Jiří Sova

„Potom byl někdy sněm Občanského fóra, na kterém se rozhodlo, že tedy fórum bude mít předsedu. Nevím, kolik bylo tehdy kandidátů, nicméně Václav Klaus, tehdy charismatický, drtivě vyhrál. Já jsem byl tehdy předsedou návrhové komise a četl jsem usnesení toho sněmu Občanského fóra a ona ta usnesení tehdy bývala docela taková košatá a obsáhlá a ten rozhodovací proces, najít shodu v Občanském fóru, byl hrozně těžkopádný. Už i mně to vadilo, že… dobrá, filozofický základ, svoboda, demokracie, ale teď je potřeba, jako aby někdo řekl, co se tedy bude muset… co by se mělo dělat. A tak jsem četl to usnesení, jestli to bylo v Lucerně nebo kde, metr za mnou stepoval Václav Klaus, aby pronesl závěrečný projev, a říkal: ‚Dělej, dělej, to jsou kecy, to jsou kecy…‘ Říkám mu: ‚Nezlobte se, pane předsedo, na tom se usnesl sněm, já to musím přečíst.‘ Ale zároveň, jaksi jsem si říkal, to je člověk, který tomu teď dá tu dynamiku, teď to pojede. Pak, to si nepamatuji úplně přesně, ale zřejmě na nějaké poradě jsem se mu dostal ještě blíž a zažil jsem jeho vyjednávací metody, plus co jsem znal od některých kolegů, a když se to pak štěpilo, tak jako z čistě lidských důvodů, sympatií a podobně jsem se přidal k té části Občanského hnutí – Jiří Dienstbier, Petr Pithart, jakoby k té na první pohled méně akční, více filozofické, protože ty způsoby, to jednání Václava Klause mi lidsky vadilo.“

„Když jsme s Máriem a s kamarády, s kterými jsme se někde seznámili, zakládali jednu z těch následujících kapel, tak jsme se chtěli jmenovat Beton, protože jsme zkoušeli pod školníkovým bytem za stavební průmyslovkou a ten byl betonový, tak jsme si řekli, hele, všude samý beton, tak Beton. Dali jsme to na okresní kulturní středisko a dostalo se nám odpovědi, že nelze takovou důležitou stavební hmotu pro socialistický stát znevažovat tím, že by to nesl název rockové skupiny. Tak kapelník navrhl, že se budeme jmenovat Stratus. Tak jsem mu říkal: ‚Ty vole, to není možné, oni nevědí, že Stratus je bouřkový mrak. Prostě to je tak cizí slovo, že to nepochopí.‘ On říkal ne, došel tam s tím, zase ho vyhodili. Tak jsme řekli, hele, tak musíme napsat pořádné zdůvodnění. Tak co kdybychom se jmenovali G7? G7 je akord, Hradec má G ve znaku, sedm je členů kapely včetně techniků, to by mohlo projít. Tak to takhle napsal a prošlo to. Na plakátech jsme měli G7, ale když jsme kamkoli přijeli, nikdo nám neřekl jinak než ‚dží-sevn‘. Tak to se bolševik trochu pomstil sám sobě.“