Miloš Špitálský

„Nikdo nám nic neřekl. Nevěděli jsme, že se akce jmenuje Krkonoše. Najednou byl vyhlášen bojový poplach s válečným nebezpečím, což byla výjimka, to jsme nikdy jindy nezažili. Dostávali jsme novou výstroj, včetně například knoflíků indikujících radioaktivitu, nových filtrů do masek atp. Rozdali nám ostrou munici. To nikdy nebylo. Při jiných cvičeních se ostrá munice vezla zvlášť na tatrovkách a dostávali jsme ji až přímo na střelnici. Ale v tomto případě jsme vše vezli přímo uvnitř bévépéček (pozn.: BVP-1). Když jsem seděl ve věži, měl jsem kolem sebe ostré granáty do kanonu. Vezli jsme i protitankové řízené střely a náboje do kulometů. Bévépéčko bylo tak nacpané, že se v něm nedalo hnout. Viděl jsem kluka, který se nemohl vůbec hýbat, doslova ztuhl a museli jej ostatní vyndat ven, přímo do sanitky. Celou cestu byla hrozná zima, proto se odstraňovaly přepážky od motorů, aby se prostor v zadní části, kde se přepravovali vojáci, aspoň trochu vytápěl, protože zde nebylo žádné topení.“