„Lotyši. A to byli takový vlastenci a ti tam všude prostě měli svý básníky, sochy svejch básníků, prostě, co bylo ruský, je nezajímalo. A oni, třeba jsme si šli koupit do obchodu něco, skoro nebylo co jíst, vím, že jsme tam jako docela..., bydleli jsme tam na koleji, ale to jídlo nám tam nějak neopatřovali a museli jsme si občas jít od obchodu něco koupit. A když jsme to řekli rusky, tak nám to třeba odmítli dát. Takže bylo vidět, že opravdu ty Rusy nemusejí.“
„My jsme se to dozvěděly, to bylo pondělí večer, kdy ho zatkli, a my jsme nic nevěděly.“ – „On jel na obchodní cestu?“ – „On jel na obchodní cestu, čili jsme věděly, že přijede v sobotu, takže jsme po něm nepátraly. Ale ve středu, když jsem přišla ze školy, maminka byla doma, najednou zvonek, takovej opravdu razantní, pět pánů od StB přišlo, a řekli: ‚Váš muž byl zavřenej, nebo zatčenej, a my jdeme na domovní prohlídku.‘ No, tak to tam obrátili, co mohli, každou knížku vytřepávali, jestli tam není nějakej leták nebo nějakej dokument, kterej by ho usvědčil, že něco podnikal. Nic tam nenašli. A byli tam několik hodin a pak řekli mamince…“ – „Jak se k vám chovali?“ – „No byli takový arogantní a nepříjemný, nepříjemný, že jsem z toho byla úplně, mně bylo třináct roků, byla jsem z toho úplně vyšinutá. No, a když skončili, tak řekli: ‚Paní Pátková, vy půjdete s náma.‘ A odvezli ji na tu svou úřadovnu toho StB.“ – „V Opavě?“ – „V Opavě. A já jsem tam zůstala sama v bytě, netušila jsem, kdy se maminka vrátí, jestli se vůbec vrátí.“
„O politice, jo, opravdu si povídali o politice, takže třeba vím, že ten náš známej Emil říkal Rusům ‚balvani‘, to jako si vzpomínám. A co kdo slyšel na Svobodný Evropě nebo na Hlasu Ameriky. A tak to různě komentovali a probírali a můj tatínek byl, oni mu říkali ‚optimista páteční‘, a on od začátku říkal, to nemůže mít dlouhýho trvání, to nemůže, to musí skončit někdy.“
Marietta Štěpánová se narodila 8. prosince 1941 v Náchodě matce Marii, rozené Vaníčkové, a otci Vilému Pátkovi. Zažila nálety a konec druhé světové války ve městě. Po převratu v roce 1948 sebrali komunisté otci obchod s textilní zbožím a rodina se odstěhovala do Opavy. V roce 1955 otce zatkli a obvinili z velezrady, posléze ho odsoudili za neoznámení trestné činnosti na čtyři roky. Dva roky prožil ve vězení v Ilavě, než ho díky amnestii propustili. Protože byl odsouzen i k propadnutí majetku, malá Marietta s maminkou se ocitly ve finanční nouzi. Po ukončení jedenáctiletky jí nejprve nedovolili studovat na vysoké škole, proto nastoupila na nástavbu zdravotnické školy v Opavě a dva roky pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici. Poté dostala doporučení ke studiu medicíny a na lékařské fakultě v Praze promovala v roce 1968. Půl roku předtím nečekaně zemřel její tatínek. Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy prožila v Opavě, kde pracovala na interním oddělení. Roku 1970 se provdala za Jana Štěpána, spolu vychovali dva syny, Jana a Marka. Pracovala v nemocnici v Praze-Motole na ušním, nosním a krční oddělení (ORL). Listopad 1989 uvítala Marietta Štěpánová s velkou radostí, starší syn Jan se aktivně účastnil revolučního dění, rozšiřoval informace mimo Prahu. V roce 1990 proběhla soudní rehabilitace jejího otce a dostala finanční odškodnění za zabavený majetek. Pamětnice pracovala od 90. let jako lékařka ORL se soukromou praxí až do odchodu do důchodu. V roce 2024 žila v Mladé Boleslavi.
Plukovník Bohuslav Němec, bratranec tatínka pamětnice, velitel 1. paravýsadku ze Sovětského svazu, seskok září 1941, popraven 7. května 1942 v Mauthausenu, cca 1938
Plukovník Bohuslav Němec, bratranec tatínka pamětnice, velitel 1. paravýsadku ze Sovětského svazu, seskok září 1941, popraven 7. května 1942 v Mauthausenu, cca 1938
