Blažena Stuchlá

„Pan Ohnheiser byl uvězněný ve sklepě zámku. Tam ho hlídali. Jenže ten člověk, který hlídal, byl odvolaný dvěma muži. Poslali ho někam pryč a on mi sám vyprávěl, že když se na zámek vrátil, bylo tam ticho. Jídlo, které tam paní Ohnheiserová nosila, bylo nedotčené. A potom se na to přišlo, že byl ubitý. Ale řeklo se, že se oběsil.“ – „Kdo byl ten člověk, který vám to vyprávěl?“ – „Říkal mi to Alois Hložánka. Mladý člověk. Po válce pomáhal, kde bylo třeba.“

„Ke konci války nahnali Němci do Staré Vsi na hřiště obrovské množství zajatců. Byla krutá zima. Rusové měli omrzlé nohy, byli vyhladovělí. Strašný pohled. Naši lidé přicházeli na hřiště, házeli zajatcům chleba a hrozilo nebezpečí, že je Němci za to zastřelí. Starosta Kelner s panem Ohnheiserem však vyjednali, že můžeme vařit Rusům polévku. Vařila se u nás v hospodě v obrovském kotli. Brambory, sůl a voda, jak jen to šlo. Pak se ta polévka vozila v kbelících na hřiště zajatcům.“