Marie Suchánková

* 1928

  • "14. října 1944 spadlo jedno letadlo, chtělo ještě někde nouzově přistát, ale nepodařilo se mu to. Tak tam dopadl a hned Němci, gestapo tam bylo a zastřelili oba dva ty piloty. Oni je dali do márnice na hřbitov a my děcka jsme večer ještě nahlíželi. Jeden byl černoch a jeden byl bílý. Tož tam jsme nakukovali, vysazovali se jeden na druhého. Taky jsem toho byla účastna. Byli pochovaní u nás na hřbitově, každý den to bylo plné květin. Potom se přemístili pod kostel, tam byli pochovaní znova."

  • „Asi tak čtrnáct dnů před ukončením války jsme museli uvolnit radnici okresnímu hejtmanovi z Uherského Hradiště. Jmenoval se, tuším, doktor Fajke. Byl to Němec. Spolu s dalšími utíkal před frontou. Z Hradiště se posunuli k nám a na naší radnici vegetovali více než týden. Když jsme po válce přišli na radnici, našli jsme v kanceláři starosty nepředstavitelnou spoušť. Na zemi bylo plno rozbitého skla. Všude se povalovaly orlíčky odtržené z jejich uniforem. Takovou spoušť jsem ještě neviděla. Byli jsme tam všichni zaměstnanci a hned jsme začali uklízet. A tajemník Lablena říká: ‚Kam jsem jenom dal ten obraz prezidenta Beneše?‘ Nakonec jsme ho objevili na svém místě v rámu v zasedací místnosti. Jenomže byl po celou válku přelepený Hitlerem.“

  • „Tatínek přišel ve tři hodiny ráno, lehl si v kuchyni na postel a říká: ‚Tak jsem jim to podepsal, protože mi říkali, že se může stát, že Jarek neudělá maturitu.‘ To víte, ta škola byla pro rodiče zátěž, protože tenkrát se všechno platilo. A bydlení ve Vsetíně každý měsíc. A teď by to mělo přijít nazmar? Tenkrát jsem poprvé viděla tatínka plakat. Tekly mu slzy. Už jsme do rána nespali. Tatínek dělal vždycky všechno poctivě. Když jsme ještě hospodařili sami, dávali nám každý rok jiné pole. To znamenalo pole vyčistit, vybrat kamení, aby se tam něco urodilo. A příští rok zase znovu. Tak oni trápili lidi, aby šli do toho JZD.“

  • "Tak oni je dali do márnice na hřbitov a my děcka jsme večer ještě nahlíželi. Jeden byl černoch a jeden byl bílý. Leželi tam, tam jsou dva pitevní stoly v té márnici. Tož tam jsme nakukovali, vysazovali se jeden na druhého. Taky jsem toho byla účastna. A naši kluci letěli až k té Americe [pole, na kterém bombardér přistál]. A náš soused, Jenda Krčmář, ten udělal obrázky a my jsme to potom spolu vyvolávali."

  • Full recordings
  • 1

    ve Zlíně, 16.10.2018

    (audio)
    duration: 03:19:14
    media recorded in project Paměť pohraničí
Full recordings are available only for logged users.

V každé době je nejdůležitější dobrá rodina

Marie Suchánková / přibližně 1945
Marie Suchánková / přibližně 1945
photo: archiv Marie Suchánkové

Marie Suchánková, za svobodna Karasová, se narodila 8. února 1928 v Topolné v okrese Uherské Hradiště. Vyrůstala v Napajedlech. Otec byl obuvníkem a zároveň se staral o hospodářství se dvěma hektary polí. V říjnu 1944 byla pamětnice svědkem událostí spojených se zastřelením dvou amerických pilotů, kteří nouzově přistáli u Napajedel. Zažila osvobození města rumunským vojskem v květnu 1945. Její otec, aktivní člen Sokola a lidovec, byl po komunistickém puči donucen pod nátlakem vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Marie chodila do škol provozovaných řádem Milosrdných sester svatého Kříže. Od roku 1944 byla zaměstnána v Napajedlech na radnici. Po válce se stala členkou obnoveného Sokola. Měla dvě děti. Od 60. let pracovala v kanceláři napajedelského učiliště. Dodnes žije v Napajedlech.