Ing. Jiří Svoboda

"Faktem je, že já jsem vlastně díky tomu roku 1968 ušel tomu, že jsem nebyl ve Svazu mládeže na vysoké škole ani v KSČ. Ale když jsem končil v roce 1976 vysokou školu, tak mi moji spolukolegové napsali, že nepodporuji vedoucí úlohu strany. Takže od té doby se to se mnou táhlo, měl jsem to v pracovním posudku, to jsem tedy zjistil až při rozvodu. Samozřejmě výsledek byl ten, že ač jsem vysokoškolák, tak jsem vlastně zastával většinou středoškolský funkce v těch zemědělských podnicích. Až po roce 1989 jsem se dostal někam výš, protože jsem se zapojil do Občanského fóra a pak jsem tady dělal místopředsedu NV a později zástupce přednosty okresního úřadu."

"Tohle je italský válečný kříž z první války. Údajně ho měl dostat můj děda, protože byl na Piavě střelený do nohy. A vlastně tohle mi dalo takový impuls k tomu, že jsem se tím začal zabývat. Protože vždyť se vrátím k tomu, tak jako dítě, tak se o legionářích nesmělo mluvit. Vy už máte trošku jiný dějiny, vás učí, takže víte, že existovaly Československé legie. A legie v Rusku bojovaly proti bolševikům, tak se o legionářích nesmělo mluvit, ale šmahem se pak nesmělo mluvit ani o těch francouzských, ani o těch italských. Mí dědové oba byli italský legionáři a tam odsud vznikla vlastně taková nějaká, spíš bych řekl ze začátku zájem, zjistit si nějaké detaily. Pak jsem už tomu trošku propadl víc, takže jsem začal shromažďovat věci. A protože, když už něco sbíráte, tak se nezastavíte u jednoho období. Když si vezmete, že mezi první a druhou světovou válkou bylo 20 let, což je strašně krátký úsek životní. A takže jsem se z té první světové války dostal k té druhé. A začal jsem se věnovat i těm uniformám."