Jan Tichý

„V tom 69. jsme šli pěšky po kolejích o půlnoci na první vlak, abychom chytli z Liberce první osobák do Prahy na Prvního máje. Já jsem jel jako hipík ke svatýmu Václavovi na Václavák a on jel na Strahov, kde měli komunisti... Tak jsme se v Praze rozdělili. Já jsem šel na Václavák, měl jsem vlasy přes uši, jak se říkalo: ‚Prcá ti to límec, běž k holiči‘ nebo ‚Najdi si práci, prcá ti to límec, běž k holiči‘. Tak jsem šel k Václavovi, tam se shromažďovali, protože v 68. byl První máj na Můstku, tam byli československý hippies, jak se říkalo, tam ještě v tom uvolnění v osmašedesátým byli organizovaní, měli bílé průkazky, já byl nadivoko a později. Českoslovenští hippies, jak to u nás bývá, hned se jako organizovali. Na tom Václaváku se houfovali lidi, dávali kytky k Václavovi, jeden takovej měl dlouhý černý vlasy, kytici, položil tam kytky, najednou tam najely autobusy, už tehdy milice, ne jednadvacátýho v 69. Už tehdy tam narukovaly milice, z fabrik přijely, říkaly, co si nějaký chuligáni... kordon a začaly to vytlačovat. A lidi na ně pořvávali: ‚Gestapo!‘, už tehdy, prvního května 1969. Vedle mě stál Japonec, měl takovou kameru pěknou, já jsem se uhnul, kamera spadla na zem, sbíral to po zemi, místo abych dostal, tak Japonec měl škodu. Tak aspoň viděl, jak to chodí... Tak jsme se rozprchli, nedostal jsem, utekl jsem, bylo po Prvním máji.“