Danuše Ulmannová

* 1928

  • „Jezdili jsme s manželem na zájezdy, a když se večer tancovalo, ptala se mne vedoucí, jestli je můj muž taneční mistr. Vyvalila jsem na ni oči a říkám: ‚Sedlák je to! Sedlák, který oře s koňmi.‘ Tančil jako bůh, jenže já jsem si s ním moc nezatancovala. Ženské na parketu ho chtěly roztrhat. Jak ten ty figury uměl! Když ale přišel někdo pro mne, jen mi šmatlal po nohou… Cestou domů jsme se vždy pohádali. Tancovala jsem s ním dva kousky za noc, on vymetal celý sál a potom prosil, ať mu to přeji. Já mu to přála. Jen když věděl, kam patří.“

  • „Mezi prvními jsme nebyli. Takových pět šest sedláků vstoupilo do družstva asi rok před námi. Stejně jsme se ale nakonec neubránili. Manžela kolikrát odvedli rovnou od mlátičky, vyslýchali ho a práce stála. Domů se vrátil až v noci, celý zelený… Nejstarší bratr mu radil: ‚Břeťo, měj rozum. Tomu se neubráníš. Vždyť se tvoji kluci ani do školy nedostanou. Podepiš to a máš pokoj.‘ Tak to teda podepsal. A do strany taky. Příspěvky platil, na schůze občas chodil, ale smýšlel jinak. Dlouho jsme se bránili, ale potom už to nešlo. Když ho dvakrát týdně odvezli k výslechu, práce stála, koně stáli… Tak jsem říkala: ‚Udělej to. Chodit do kostela mi ale bránit nebudeš.‘“

  • „Měla jsem dceru. Zemřela na vrozenou srdeční vadu a primář to řekl na rovinu: ‚Nedokázala jste se šetřit. Málo jste se věnovala tomu, že čekáte rodinu.‘ Nevím, jak to poznal, ale měl pravdu. Vůbec jsem se tomu nevěnovala. Copak u sedláků byl na to čas…? A víte, jak jsem rodila Břéťu? Porodní bába už byla doma a manžel říká: ‚Pojď ještě ty krávy podojit. Co tu budeš fňukat.‘ V sobotu večer jsem dojila a v neděli v poledne se narodil kluk.“

  • „Odváděli koně, manžel klečel a brečel jak děcko. ‚Berou nám chleba. Náš chléb nám berou. Už je s námi konec.‘ A já na to: ‚Prosím tě, vzmuž se. Máme ruce, máme nohy, přece nezemřeme.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Polanka nad Odrou, 17.03.2017

    (audio)
    duration: 03:03:33
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Hlavně aby si manželé rozuměli. Nemohou táhnout jeden čehý, druhý hot

Danuše Ulmannová / listopad 1948
Danuše Ulmannová / listopad 1948
photo: archiv Danuše Ulmannové

Danuše Ulmannová, rozená Gelnarová, přišla na svět 1. dubna 1928 v sedlácké rodině v Polance nad Odrou nedaleko Ostravy. Otec jezdil a pracoval s koňmi, matka se starala o dobytek a Danuše vyrůstala v tradičních venkovských poměrech první Československé republiky mezi dětmi selských, řemeslnických i dělnických rodin. V září 1938 byla svědkyní československé mobilizace. V období 1942 až 1943 v rámci německého dosídlování Sudet zkonfiskovali němečtí okupanti rodině půdu, dobytek a koně. Majetek úřady přidělily etnickým Němcům přesídleným pravděpodobně z jižního Tyrolska v Rakousku. V hospodářských budovách rodinného statku pak vznikla obecní plemenná stanice hovězího dobytka. V dubnu 1945 byla Danuše Ulmannová svědkyní osvobozování Polanky nad Odrou jednotkami Rudé armády. V listopadu 1948 se vdala za sedláka ze sousedství Břetislava Ulmanna a od 50. let čelili nátlaku na vstup do JZD, kterému v roce 1957 podlehli. Do odchodu do penze v roce 1985 pracovala pamětnice v zemědělském družstvu, nejprve u prasat, později jako kuchařka a vedoucí družstevní jídelny.