Alexander Venglář

* 1920

Participant in antifascist resistance, Prisoner of a Nazi concentration camp, Participant in Czechoslovak resistance during WW2, Prisoner of the Auschwitz concentration camp, Diplomat
1. 9. 1939 - The outbreak of the WW2, 1941 - 1945 - Transports to the concentration camps, 1945 - The liberation of the concentration camps
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Kanibalismus

    (audio)
    duration: 01:21
    Download file
    Info

    „V té době jsem se tam dozvěděl, že chytli toho chlapíčka, který chodil na lidské maso. V Elrichu nebylo krematorium. Nejdříve bylo krematorium v Buchenwaldu, a pak se taky otevřelo v té Doře. Takže se to nosilo do té Dory. A v takovém jednom tunelu, ale nedokončeném, bylo takové oddělení, kde byly traverzy, a na těch traverzách byly háky jako u řezníka a ty mrtvoly se tam věšely za bradu. A on, to byl Polák, dokonce říkali, že učitel, tak ten chodil a vyřezával varlata anebo maso, které tam moc nebylo. Měl konzervu, plechovku, do které si to dával. To se dusilo, takříkajíc ve vlastní šťávě. A on si to potom v tom lágru, já nevím kde, ohřál anebo uvařil a jedl. A tohle jsem se dozvěděl hned, jak jsem čekal na tu operaci. To bylo dopoledne. Tak to tím lágrem běželo, to se hned rozneslo.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Výslech

    (audio)
    duration: 00:52
    Download file
    Info

    „No a potom jednou při tom vyšetřování přivezli toho Rudolfa, zavřeli mě do skříně, a přivedli toho Rudolfa (Osvalda) a slyšel jsem, jak mu říkají: ,Venglář je tady, přijde.‘ Nevěděl, že jsem tam, a já ho přes tu skulinu viděl. ,Venglář přijde, a buď se domluvíte a on potvrdí nebo vyvrátí, co ty říkáš. Už kolem toho byly řeči, no ale záleží to teď na něm.‘ Tak mě pustili z té skříně a on mně padnul okolo kolen a říká: ,Sašo, řekni, jak to vlastně je, co to bylo.‘ Já jsem jenom koukal. S tím samozřejmě, že pokud neřeknu, tak zavřou moji mámu. Moje rodiče.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Transport zbraní

    (audio)
    duration: 00:47
    Download file
    Info

    „Já jsem s tím souhlasil. Pamatuji, že jsme se sešli někde tam, jak jsou loděnice. Potom přistoupil k telefonátu a celá věc nějak praskla, čili k tomu přesunu těch zbraní nedošlo. Ale začalo velké zatýkání na jaře 1943 v Jawě, kde já jsem tenkrát pracoval. Zbrojovka Brno, inženýr Janeček, čili Jawa tady na Pankráci. Tak tam došlo k velkému zatýkání a byl jsem zatčen i já.“

  • 4
    Přehrát
    Pozastavit

    Osvobození

    (audio)
    duration: 00:51
    Download file
    Info

    „Nejdříve přišli Angličané, ty nás odvšivovali. Sypali do nás kila DDT, prášky. Ještě si vzpomínám, jak nám sypali ty prášky a v té době hlásili, že umřel Roosevelt a že Truman se stal prezidentem. Tak to bylo v ty dny. Samozřejmě, že když přišli tito Angličané, tak nám dávali jídlo, sušené mléko, všelijaké sušenky a tak dále. Samozřejmě mnozí umřeli. Přejedli se, konzervy byly. Nedostatek a najednou toto. Tak oni takhle na konci války natáhli brka. To bylo hrozný.“

  • 5
    Přehrát
    Pozastavit

    Nemoc v Osvětimi

    (audio)
    duration: 00:49
    Download file
    Info

    „Když on to takhle dřel (holil), tak já jsem začal najednou zvracet. On honem utíkal a podal mi takovou tu ledvinku, bílou, co doktoři používají. Tak mně to dal pod to a já jsem zvracel. Pamatuji si, že to bylo jako inkoust, takový modrý. A on jenom říká: ,Tyfus!‘ Tak mě honem hnal na tu svoji postel. Byl jsem v prvním patře, ne v přízemí, tak jsem se chytil a pak už nevím. Probudil jsem se zase v jiném oddělení nemocnice a měl jsem hrozný opar.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha 4, byt pamětníka, 30.01.2010

    (audio)
    duration: 02:14:44
    media recorded in project Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Full recordings are available only for logged users.

Moje jméno asi znělo Polákům polsky. To mě zachránilo

Pan Venglář
Pan Venglář
photo: V. Janík-pamětník
photo: V. Janík-pamětník
Download image

Alexander Venglář se narodil 22. dubna 1920 v maďarském Kecskemétu. Matka pracovala ve zdravotnictví, otce nepoznal, zemřel dříve, než se Alexander narodil. Poté se neúplná rodina stěhovala Slovenskem, až zakotvila v Bratislavě, kde se Alexandrova matka provdala za Čecha, který v Bratislavě pracoval. Nedlouho poté odjeli všichni do Prahy a tam se usadili. Alexander Venglář pracoval na začátku války v továrně Jawy, která vyráběla čerpadla pro letadla Junkers. Postupem času se vytvořila tříčlenná odbojová buňka, která spolupracovala s ilegální skupinou Pankrác-Vozovna. Jejím úkolem bylo převézt zbraně. Celá věc se dostala na gestapo a to začalo na jaře 1943 jednat. Zatýkalo se v celé Jawě. Pan Venglář byl vylákán na vrátnici a zatčen. Absolvoval několik výslechů gestapem v Pečkově paláci a musel podstoupit konfrontaci se svými spolupracovníky, taktéž vyslýchanými. Byl vězněn na Pankráci a pak odeslán s ostatními do Terezína. Další cesta směřovala na východ, do Osvětimi. Po úvodním drastickém ceremoniálu, kdy museli stát vězni nazí a polití vodou v chumelenici, Alexander Venglář onemocněl. Jen zázrakem přežil. Vedení tábora ho neposlalo na smrt, a tak ležel v nemocnici prakticky až do září 1943. Prošel dvěma selekcemi. Díky druhé z nich se dostal do KT Buchenwald. Po vstupní proceduře šel opět do nemocnice. Po doléčení tak se zapojil do normálního pracovního procesu v lágru. České vězně transportovali do pobočného tábora v Doře, který byl nechvalně znám svými podzemními továrnami, v nichž vězni pracovali i spali. Pan Venglář opravoval auta i tvrdě pracoval s kamenem. V roce 1944 se dostal do pobočného tábora v Elrichu. Pracoval ve skladu, kde odpovídal za veškeré uschované věci. Za dob velkého hladu to byl velmi obtížný úkol. Ke konci války, když se blížila fronta, odvezli všechny vězně do tábora v Bergen-Belsenu. V tomto táboře se dočkal osvobození. Po válce se Alexander Venglář oženil a začal studovat pedagogickou fakultu. Až do roku 1988 pracoval ve státních službách. Nejprve na ministerstvu sociálních věcí a práce, posléze na ministerstvu zahraničních věcí. Služebně pobýval v Íránu, Bangladéši a Pákistánu. Nyní žije se svou manželkou v Praze. Je členem Českého svazu bojovníků za svobodu a historické skupiny Dora.        

Show witness full story (Česky)
Photos (1)
Links (0)