František Vláčil

„Dozvěděl jsem se, že mám jít na druhý den v šest ráno do služby. Měl jsem dělat údržbu, čistit plot od plevele, aby to neudělalo zkrat nebo falešný poplach. Tak jsme šli ráno do služby a čistili jsme to. Celou dobu jsem přemýšlel, jak utéct, aby mě ten mazák, který tam byl se mnou, neviděl. Nakonec přišel čas oběda. Přivezli oběd a po obědě řekl ten mazák i s tím, který přivezl oběd: ‚Pojď. Jdeme na borůvky.‘ Tak jsme šli a už jsme byli za bránou. Tak to bylo vynikající, protože tam už nebylo nic, jen Rakousko. Tak jsme šli na borůvky, oni šli asi tak deset metrů přede mnou. Ještě jsem zpomalil, abych byl od nich dál, a nakonec jsem odbočil a začal jsem utíkat. Potom chvilku utíkám a pořád přemýšlím, protože to bylo strašné. Nakonec si říkám, že se ještě vrátím. Tak jsem se vrátil do místa, kde jsem se odpojil. Hledám je, ale nemohl jsem je najít. Tak jsem se zase rozhodl, že uteču. A tentokrát jsem už utíkal opravdu rychle.“

„Věděl jsem, že uteču, ale nechtěl jsem utéct dříve, než se rozloučím s rodinou, s maminkou a tatínkem. Jel jsem celou noc vlakem. A přijedu domů, zaklepu na dveře, otevře taťka, oči vyvalené a říká: ‚Ty jsi utekl!‘ Říkám: ‚Ne, mám dovolenku.‘ Potom byl rád, i mamka byla ráda. Dostal jsem deset dnů dovolené a dva dny na cestu. Byl to právě koncem června, takže mi to vyšlo, že strávím narozeniny ještě doma. Oslavovali jsme s kamarády i s rodiči. Tak jsem strávil ty poslední dny. Na rotě jsem měl být o půlnoci 2. července. Oslavil jsem narozeniny doma a přiznávám, že jsem se opil." – "Prozradil jste někomu, co máte v úmyslu?" – "Myslím, že jsem něco prozradil. Myslím si, že jsem mamince řekl, že se na to vykašlu a uteču. Ale protože viděla, že jsem ožralý, tak si nemyslela, že to opravdu udělám. Jinak jsem to nemohl nikomu moc říct, protože kdyby to někdo náhodou vyzradil, tak bych už na čáru nešel. Musel jsem být opatrný.“