Božena Vodrážková

„Tak jsem ten balík otevřela a v něm byl dopis a na něm byl namalovaný pán a tady takhle byla holka namalovaná krásně. Bylo tam také napsáno, že mě miluje, že až bude konec války, že by se se mnou chtěl sejít, a já povídám, já nechci nic, žádné známosti. A to jsem dostávala ty dopisy od jednoho Poláka - vězně, který holil a stříhal Němce. A tak jsem mu vzkázala, já jsem mu napsala, že ho moc prosím, ať mi nepíše, ať mi neposílá balíčky, že se chci dočkat konce války.“

„Asi tři dny tam byly. A já jsem jim vyprávěla pohádky a věnovala jsem se jim, hladila jsem je, a ony (pak) šly pryč. Byl to chlapeček a holčička, byla to taková drobotina.“

„To bylo tak, že jsme měly freistunde a bylo docela krásně, západ slunce, a teď ony říkaly: ‚Pánbůh tě miluje. Miluje všechny lidi a tebe taky.‘ Já jsem měla radost z toho, že mě miluje Pán. Protože já ho taky mám ráda a hledím, abych dělala dobře, abych neubližovala nikomu. A dívám se na ten nádherný západ slunce a říkám si: ‚Kdo tohle udělal? Stvořitel to udělal. Přeci není možné, aby se tady bez Stvořitele objevil člověk vybavený moudrostí, rozumem a všemi takovými vlastnostmi.“

Text písně není dosti srozumitelný a neshoduje se ani s oficiální verzí písně v polštině.