Josef Vopařil

„Odnesl to chudák v tom roce 1945, on byl jako kolaborant, uměl německy a zkrátka ve Lhotce měli celou válku ouvej, poněvadž vždycky přišli ke starostovi, on je tam opil, dal jim najíst a oni zase odjeli. Takže ta Lhotka měla za války klid. Ale po válce byl nepohodlný, jako kolaborant věděl hodně na český lidi, kteří se hlásili k něčemu jinému než on. A tak byla těsně před koncem války celá rodina vystřílena. Protože toho příliš věděl, tak musel odejít, aby se jich tam po té válce nedostalo moc. A tak to odnesla celá Drimlova rodina.“

„Já jsem se oženil v 68. roce, měli jsme dvě dcery a musím říct, že mám být na co pyšný. Poněvadž ostudu mi neudělaly. Dokud se nemohlo o ničem hovořit, tak jsem jim říkal: ‚Holky, pamatujte si! Nic není Vaše, kdykoliv přijdou, půjdeme a bude to. Ale čest, tu si musíte udržet samy.‘ Tak to tak udělaly. Poněvadž tu Vám žádný režim neukradne."

„Přijela bezpečnost, obstoupili celý barák, nevím, kolik jich bylo, a byla domovní prohlídka u Čermáků. Rabovali všechno a hledali tak dlouho, až v seně ve stodole našli ukryté zbraně. Automaticky aféra a milého Čermáka odvezli a v noci bylo založeno družstvo v Makově, ze strachu bylo založené. Čermák dostal půldruhého roku na tvrdo, které si odseděl.“

„U těch Čermáků tam byl dva měsíce, našel ho ve svým lese. Jel na pole s hnojem a zpátky se stavil v lese. Na milýho partyzána přišel, tak nadělal chvoj, aby ho ukryl, a domů vezl chvoj. Bylo to v zimě 44 – 45. Nikdo o nich nevěděl, jen doktor Kopecký, který jezdil ke Kulhavým ošetřovat ležící paní Kulhavou. Celé ty dva měsíce tam měli dvě cimry a v té malé ležel ten zraněný partyzán. Doktor mu dělal převazy a psal to na paní Kulhavou.“